Srpen 2013

Kate

31. srpna 2013 v 15:24 | Ami
Věnováno od blogerky Kate,
projekt byl viděn u blogerky Saiyi,
inspirováno jejími myšlenkami
a Mnou upraveno
1. Jak vidíš sama sebe?
Jako výbušnou a náladovou, nespolečenskou, nepřístupnou, kamarádskou a upřímnou čtrnáctiletou dívku, co miluje psaní a čtení. :)

2. Jsi zamilovaná a nebo se Ti někdo líbí?
Jsem zamilovaná... :)

3. Jaká vůně je Ti nejbližší?
Vůně přírody - čerstvě posečené trávy, sena, květin, krajiny po dešti... :) A jestli se ptáš na parfém, tak to nějak moc neřeším. ;)

4. Kdy si spatřila světlo světa?
27. ledna 1999 kolem půl čtvrté ráno myslím.

5. Tvá nejoblíbenější barva?
Modrá, ale líbí se mi také fialová, vínová a bordó. :)

6. V jakém malebném městě/vesničce žiješ?
V malé vesničce na jihu Moravy. :) Její jméno? Boleradice.

7. Tvé oblíbené místo?
Není to úplně specifické. :) Nejraději chodím tam, kde je ticho a klid. Poslední dobou jsme si oblíbili jeden ze stromů u hřbitova. :D

8. Na co nebo na koho si pyšná?
Na každou svou kamarádku, které se něco povede, a koneckonců i na sebe na konci každého školního roku. :)

9. Za co nebo za koho se stydíš?
Tak to těžko říct. :) Občas za špatně zvolenou poznámku nebo odpověď na něčí otázku, občas za svou sestru, mamku... :D

10. Co plánuješ do budoucna?
Úspěšně dokončit studium na gymnáziu a udělat přijímací zkoušky na vysokou. :)

11. O jakém povolání sníš?
Chci být doktorka. :)

12. Co myslíš, že se s tebou stane až umřeš?
Nějak o tom nepřemýšlím, a nehodlám začít - času na to ještě mám dost.

13. Jak bys chtěla zemřít?
Přirozeně, nejlépe ve spánku.

14. Tvé tajné přání?
Vlastně teď žádné nemám. :)

15. Tvé nejoblíbenější roční období? A proč?
Asi jaro. :) Já nevím, proč. :) Ale když to tak beru vylučovací metodou... :D V létě je na mě moc horko, v zimě zase moc zima a mokro. :D Na podzim sice miluju veškeré ty barvičky, ale začíná být sychravo. :) Na jaře se mi nejvíce líbí to, že všechno kvete a všude to voní. :)


PS: Kdo bude příště je překvapení :)
Ještě jednou moooc díky, Kate, že sis našla čas :).

Vitulum Amor

29. srpna 2013 v 19:13 | Ami
Věnováno Jemu,
inspirované touto konečnou melodií
a obrázkem Zlomené srdce


Má První láska. To jsem ještě byla snílek, co věřil, každé nepravdivé věci. Netvrdím, že už nejsem tím Snílkem, protože jím jsem a navždy budu.
Byla jsem malou, křehoučkou, něžnou a stydlivou Vílenkou.
Můj princ s vlasy medovými a oči trnkově-oříškové, láska s vysněným princem však trvala krátké dva úplňky.

***
Nakonec přišla rána. Konec školních radovánek a pro mě, konec lásky s princem. Teď ho výdám jen ve školním paláci a to ho jen vidím.
Kdysi při raním příchodu mě pozdravil, nic víc...Když Slunce vyšlo nejvýš, v princově společnosti jsem spatřila Elfku a ani si mě nevšiml, ale nakonec se princ kouknul mým směrem k rozkvetlému šeříku a lavičku, kde jsem já, Víla zklamaná stála. V princově obličeji spatřila jsem bolest. Toho osudného dne, mě opustila veškerá naděje.
Při jedné třídnické hodině jsme se vydali po sluncem zalitém chodníku na zmrzlou dobrůtku :)
Před příchodem naší velitelky třídní p. učitelky, šel můj princ do velké pomerančově-žluté školy. Chtěl otevřít dveře, které však otevřené byly.
Vyhledal mě pohledem v davu a zahleděl se mi omluvně a prosebně do očí a vyslovil moje jméno, nakonec se otočil...a odešel

***

Od té doby jsem ho neviděla, až na jednu kratičkou chvilku ve městě...

On odletěl daleko, předaleko, ale přitom je tak blízko...

Cambera

27. srpna 2013 v 18:01 | Ami
Věnováno od blogerky Cambery,
projekt byl viděn u blogerky Saiyi,
inspirováno jejími myšlenkami
a Mnou upraveno


1. Jak vidíš sama sebe?
Vidím se jako veselou, tvrdohlavou, přátelskou a stydlivou holku. Snažím se být na všechny milá, ale někdy to prostě nejde a zvítězí nade mnou výbušnost.

2. Jsi zamilovaná a nebo se Ti někdo líbí?
Přiznám se, někdo se mi líbí. Nevím, jestli jsem se do něj zrovna zamilovaná, v tom se sama nevyznám. To všechno je zatím krátce a tak jsem ještě nezjistila, co si o mě myslí ten druhý. Ale samozřejmě doufám, že to samé co já o něm. :-)

3. Jaká vůně je Ti nejbližší?
Nejblíže mám ke květinovým a ovocným vůním. Mám pocit, že přesně vyjadřují moji osobnost. Orientální mi sice připadají smyslné, ale jsou na mě moc "těžké".

4. Kdy si spatřila světlo světa?
Moc se omlouvám, ale nemohu napsat přesný datum a rok mého narození. Prozradím jen, že to bylo na jaře.

5. Tvá nejoblíbenější barva?
Mám víc oblíbených barev. Mezi ty opravdu "nej" patří světle zelená a bílá.
6. V jakém malebném městě/vesničce žiješ?
Toto je poslední otázka, na kterou neodpovím úplně. Žiju ve městě. Je mi moc líto, že nemohu jmenovat jeho název.

7. Tvé oblíbené místo?
Mé oblíbené místo je asi v přírodě. Někde, kde nikdo není a já mám čas přemýšlet.

8. Na co nebo na koho si pyšná?
Jsem pyšná na svého domácího mazlíčka, protože byl nemocný a uzdravil se.

9. Za co nabo za koho se stydíš?
Když si o někom něco myslím a ukáže se, že to není pravda, stydím se za to, jak jsem o něm mohla pochybovat.

10. Co plánuješ do budoucna?
Do budoucna plánuju spoustu věcí. Například mít dobré známky ve škole nebo "proslavit" svůj blog ještě víc.
11. O jakém povolání sníš?
Když jsem byla malá, chtěla jsem pracovat v cirkuse, později být malířkou a nebo právničkou. Ta poslední varianta přetrvává do teď.

12. Co myslíš, že se s tebou staneš až umřeš?
Nebudou se mi stávat žádné nepříjemné věci, možná se znovu narodím. Kdo ví, co bude.

13. Jak bys chtěla zemřít?
Na to mám jednoznačnou odpověď: ŠTASTNÁ.

14. Tvé tajné přání?
Přeju si, aby si mě člověk, který se mi líbí všiml a cítil to samé, co já. To je mé odhalené tajné přání.

15. Tvé nejoblíbenější roční období? A proč?
Léto proto, že se mohu koupat, sledovat jak všechno kvete a jak ptáci zpívají nebo trhat jahody a maliny.
Také mám ráda zimu, protože můžu dělat zimní sporty.


PS: Příště bude asi Kate.
Tak ještě jednou díky, Cambero :o).

Lasturové oči

25. srpna 2013 v 17:48 | Ami |  Lasturové oči
Věnováno nové rubrice,
inspirové touto melodií
a obrázkem Lastury


Usínám pod hvězdami...Pod širou oblohou. Usínám a přitom spát nemohu. U hrobu spatřím stráž stát. Oči Lasturové na mě hledí, otevřu oči a výkřik mi z hrdla unikne na povrch. Oči Lasturové přicházejí blíž...a blíž. Přivírám své olivové oči, ale jsem jako omámená, vlasy mi padají do tváře, přerývavě dýchám a oči Lasturové mě nutí dívat se do těch...krásných Lasturových očí.
Dívám se...
Dívám...
A mé bezduché tělo se najednou zhroutí do blátivé země a o něco se udeří do hlavy, u dychy obehnaného hřbitova. Už vidím jen černočernou temnotu...
Co když, ty krýsné lasturové oči byli oči ducha? Nebo něčeho...mnohem horšího?

***

Vyletím do sedu...Vlasy temně kaštanové barvy se mi lepí ke tváři, když se jich dotknu, polije mě studený pot. S hrůzou v očích se podívám na svou dlaň...
Je od...od krve!
Temně rudý proud krve mi stéká po dlaních až k pažím. Můj dech je poněkud moc rychlý, tep mi vystřelil hodně vysoko. Už...už se chystám k výkřiku, když v tom si vzpomenu na svůj až neobvykle živý sen. Oklepu se hrůzou, vyskočím na nohy. Jsem poněkud malátná, stačilo by, aby z otevřeného okna zataženého světlou azurovou látkou zafoukal vítr a spadla bych na zem, kde leží otevřené knihy, poházené oblečení a čokoláda.
Co tu dělá čokoláda?
Vypadá to tu, jako by se tudy prohnalo tornádo...Dojdu po špičkách do koupelny a pustím vodu. Zděšeně od umyvadla odskočím, neunikne mi ani tichý výkřik, který vydám, jak jsem si spálila prsty. Voda, která bývá vždy studená je horká jako rozžhavená láva. Pomalu přistoupím k umyvadlu, polštářky prstů se dotknu proudu vody. Teď má voda teplotu jako obvykle, přidám malinko na teplotě a ponořím si ruce do umyvadla, nachvíli se zamyslím a pak si teprve vzpomenu, že jsem ještě nenašla špunt. Vyndám své ruce, které byly ještě před chvílí od krve a bloudím po koupelně. Za chviličku se vítězně uculím. Špunt je můj...
Znovu ponořím ruce do vlažné vody a zavřu oči, myšlenkami se pořád vracím ke svému snu. Kdo nebo co byly ty Lasturové oči? A co to bylo za místo? A proč jsem měla ruce od krve? Vyndám ruce z vodou naplněného umyvadla a nahmatám ručník. Utřu si ruce a osuším si vlasy, odtáhnu se od ručníku a mrknu na něj. Žádná krev. Pokrčím rameny a potichoučku se vrátím do svého pokoje.
Roztáhnu světle azurové závěsy vykouknu z okna. Nad hlavou mám hvězdy, které září jako milión lampiček v nekonečné tmě. Zatáhnu závěsy a vrátím se do postele. Chvíli jen tak koukám do stropu a snažím se zahnat slzy mrkáním, po několika minutách to vzdám a rozbrečím se, zabořím tvář do polštáře, abych ztlumila svoje vzlyky. Po hodině brečení konečně usnu. Ponořím se do světa snů a modlím se, aby se mi nezdál zase ten sen, který se mi zdává tak často. Ale tuto noc, byl neskutečně živý...

***

PS: Tohle byla jen menší ochutnávka z povídky Lasturové oči, abyste se měli na kouzelné povídání proč těšit :o).
Povídka Lasturové oči se bude vyskytovat v rubrice Přístav Limenas, kde se budou zveřejňovat jen povídky. Tak snad se Vám ochutnávka Lasturových očí líbila...

Zoey

23. srpna 2013 v 16:01 | Ami
Věnováno od blogerky Zoey,
projekt byl viděn u blogerky Saiyi,
inspirováno jejími myšlenky
a Mnou upraveno



1. Jak vidíš sama sebe?
Moje osobnost je trošku složitější...na jednu stranu jako Lev mám velké srdce a všem bych chtěla pomoct...na druhou mi to někdy až příliš přeroste přes hlavu a bouchnu jako Vesuv. Každopádně jsem se sebou spokojená, i když, vždycky je a bude co zlepšovat :)

2. Jsi zamilovaná a nebo se Ti někdo líbí?
Zamilovaná jsem byla tolikrát (neopětovaně), ale pak se mi vždycky nějak záhadně odhalila pravá povaha toho člověka, a pochopila jsem, že to není člověk pro mě. Líbí se mi určitě několik kluků, ale zatím to nikdy nepřerostlo v něco jako vztah. A zatím mi to nevadí :)

3. Jaká vůně je Ti nejbližší?
Růže, levandule, šeřík a mnoho dalších. Mám ráda květiny, voňavku používám vážně výjimečně, dávám přednost květinám čerstvým, třeba zapíchnutým na klopě kabátku, nebo v knoflíku.

4. Kdy si spatřila světlo světa?
Před třinácti lety v horkém létě minulého století, když už byl svět starý 2000 let...od Krista samozřejmě :)

5. Tvá nejoblíbenější barva?
Modrá, zelená, fialová, zlatá, červená, oranžová...všechny.

6. V jakém malebném městě/vesničce žiješ?
Je to velké město, moc malebné není, ale jsem tu spokojená. Prozatím :)

7. Tvé oblíbené místo?
Knihovna, knihkupectví, papírnictví, trajekt, cizí pozemek nebo kde jsem ještě nebyla.

8. Na co nebo na koho si pyšná?
Na rodinu, na kocourka, na kamarády, na blog, na všechno/všechny, co se nějak popralo/li se životem, na lidi s rakovinou, co to nevzdali, a mnoho dalších.

9. Za co nabo za koho se stydíš?
Styděla jsem se hodně jen jednou, za sebe, a to když jsem řekla mámě, že je příšerná, a nenávidím ji. Před mnoha lety, ale stejně to pořád bolí. I když je už všechno v pořádku.

10. Co plánuješ do budoucna?
Cestovat, psát, péct. Vydat knížku, potkat kolibříka, zajet do Afriky, na výměnný pobyt do Francie, jako au-pair do Anglie nebo Finska/Norska, někoho políbit, říct někomu na rovinu, co pro mě znamená a vůbec, žít život, jaký je. Nechci umřít :)

11. O jakém povolání sníš?
Archeoložka nebo spisovatelka. Jedno nebo obojí, ideálně.

12. Co myslíš, že se s tebou staneš až umřeš?
Poletím nad mraky a slunce, budu se vznášet na vlnách oceánu, znovu potkám všechny, co mě opustili nebo opustí, a budu mít splněná všechna přání...snad.

13. Jak bys chtěla zemřít?
Přirozeně.

14. Tvé tajné přání?
Tajné :)

15. Tvé nejoblíbenější roční období? A proč?
Všechna, už kvůli tomu, že každé je jinak jiné :)


PS: Tak snad se Vám to líbilo, příště bude Cambera :o)
Ještě jednou Díky, Zoey

Obávané Pocity

21. srpna 2013 v 9:48 | Ami
Věnováno vždy milovanému chlapečkovi,
inspirované touto melodií
a obrázkem Křišťálových hor


Nezoufej,
to zvládneš,
jinak do bezmoci spadneš.

Neplač,
už jsem s Tebou,
jsi Vílou mou.

Nezabíjej se,
jinak Tě ztratím,
už musím, můj Milý, tak zatím.

Neumírej,
staneš se Vílou z pěny,
budeš dřímat navždy bezezměny...

Neboj, můj Milý,
já se Ti vrátím...




Šípy Amora

19. srpna 2013 v 18:20 | Ami |  Polární Noc
Ahojky! Dneska mám básničku napsanou latinsky!!! Teda aspoň o překlad jsem se na internetu pokoušela, ale nebojte, mám ji i česky. Jinak, od pátku tady nebudu a články budou přednastavené, ale i tak budou podle mě nic moc, protože mě teď Múza nějak obchází. No a to víte...přemýšlím o něčem úplně jiném, třeba o...novém školním roce, kde už budu na 2. stupni, návrat do našeho skvělého kolektivu, skoro každý den vidět JEHO...Tak snad se Vám básnička bude líbit :o)

Nejdřív latinsky:

Sagittæ Amora,
volat omnium celerrimae sagíttæ,
Im 'exspectatis acuere falcibus.

Sagittæ Amora,
cum ledo,
spes ulla fugae extingui.

Sagittæ Amora,
cogens vos ad oscula,
sicut vult ceruicibus hippurus.

Sagittæ Amora,
serpit in corpore tuo amore,
quod amor vobis.

Sagittæ Amora,
non decurrunt ex eis,
Iustus capere cum semel Ami...



A teď česky:
Šípy Amora,
letí nejrychleji ze všech šípů,
a já čekám na ostření srpů.

Šípy Amora,
když Tě zasáhnou,
naděje na únik uhasnou.

Šípy Amora,
nutí Tě k polibku,
jako přání tíží zlatou rybku.

Šípy Amora,
v těle rozlévá se Ti láska,
která Tě tak laská.

Šípy Amora,
neutíkej před nimi,
stejně dohoní Tě jednou Ami...


Život

17. srpna 2013 v 17:30 | Ami
Omlouvám se za spoždění, ale měla jsem moc napilno, tak se nezlobte :o). Omluvte mi ten poslední řádek, ale na nic jiného jsem nepřišla :o)

Život

Život nemá cenu,
stejně jakou má na mém životě vinu.
Život a Smrt...
Jedna mě uvěznila
a Druhá trýznila.
Nikdo však neosvobodí mě,
však ani skromně.
Život studí mě na těle
a já mám život horší než tele.

Nevím, jak žít dál...


Strach

13. srpna 2013 v 9:43 | Ami
Ahojky! Dneska je jenom kraťoulinká básnička. Večer možná přibyde další, ale to jenom Možná :o)

Strach
Za záclonou havraních vlasů,
už nemám dostatek času.
Mé něžné ruce obejmou Tě.
A Ty se navždy schováš v koutě.


Odloučení

11. srpna 2013 v 10:14 | Ami
Ahojky! Především musím Dincii poděkovat za nádherný Lay.
Z dovči sem se Vám vrátila živá Usmívající se. Básničky mi teď moc nejdou, tak tahle je nic moc, tak snad se Vám bude líbit.
Články tady budou nejspíš o víkendech obden. Zrovna za chvíli máme jet za ségrou do nemocnice (chudák malá :o), ale jí se tam líbí, taky by se mi tam líbilo, kdybych tam měla tablet Úžasný).
Tak tady je slíbená básnička.

Už musím,
loučit se s Tebou nesmím.
Nikdy bych Tě už opustit nedokázala,
proto bych radši umírala.

Už musím,
jen Láska nám v tom překáží.
A v zrcadle se můj stín odráží.

Už musím,
snad se někdy budu moci rozloučit.
Nebo nepřežiji se od Tebe odloučit.


Oheň

9. srpna 2013 v 12:51 | Ami
Oheň hřeje,
a já Lásku cítím.
Má Milá,
vedle mě usíná.
Vůně jejích vlasů,
je kouzelná.
Ochutnat rty její,
po tom toužím již celá staletí.

Oheň pálí,
a já mám duši na kusy.
Má Milá
umírá!
Její tělo nehybné,
v mém náručí spočine.
Z očí proud slz teče.
A já nemám již co ztratit.

Život je tak Krutý!




Loučení

7. srpna 2013 v 15:01 | Ami
Můj malý Pane,
spinkáš při měsíčku.
A já Ti smutně říkám "Miláčku".

Můj malý Pane,
v tichosti spinkáš.
Tatínek Tvůj,
chodí po špičkách.

Můj malý Pane,
ve Tvých myšlenkách,
navždy na mě vzpomínáš.

Můj malý Pane,
vzpomínat budeš,
až na věky věků.

Naschledanou, Můj malý Pane!




Věčnost

5. srpna 2013 v 12:01 | Ami
Jsem dívka
Věčná,
co nikdy nebude mrtvá.
Dýchat,
bude na věky,
dokud nebude mít,
srdce probodnuté.

Dívka Věčná
lásku dávno ztratila,
když u oltáře plakala.
Kvůli Věčnosti,
se se smrtí smířila.
Avšak ani smrt ji nevysvobodí.
Srdce kordem,
probodnout se musí.
Jinak na věky věků
bude bloudit světem,
který dávno ztratil
smysl života.

Dívka Věčná
usychá pod rouškou času,
jen Vyvolená získá spásu.
Pokud Vyvolenou
v sobě nosí,
Musí se rozhodnout,
zda bude bloudit navždy světem,
jako bludný stín,
nebo odejde do Záhrobí.


Voda

3. srpna 2013 v 11:01 | Ami
Voda tiše hučí
A láska duši ničí.

Voda pluje dál a dál
A já srdce na kousky mám.

Voda se čeří
A na paty mi šlape stáří

Voda pění
A v noci čekám snění

Voda teče pryč
A Ty můj Milý křič!




...Světla uhasla

2. srpna 2013 v 11:49 | Ami
Má Paní,
tancuje, tancuje,
až se svět zachvěje.

Má Paní,
přestane, přestane,

Má Paní,
přestala, přestala,
celá místnost tleskala.

Má Paní,
zemři, zemři,
křičí Muž neznámý.

Má Paní,
zemřela, zemřela,
v sále světla uhasla!