Listopad 2013

Knižní Nej||8. Nejnudnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

30. listopadu 2013 v 20:06 | Ami |  Projects
8. Nejnudnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

Jasně, tak v tom mám tutově jasno :) Je to knížka Nebezpečně krásný. Tahle kniha se děsně vezla a ani mě nezaujala, ze začátku to ještě šlo, ale jinak to bylo nudný. Čekala jsem, že se to v půlce rozjede a ono nic, takže tahle kniha je moje NEJnudnější :-)

PS: Plánuju novou povídku, kdo chce anotaci? :D


Knižní nej||7. Nejtlustší kniha, kterou jsi kdy četl/a

28. listopadu 2013 v 14:39 | Ami |  Projects
7. Nejtlustší kniha, kterou jsi kdy četl/a

Hm, po chvíli přemýšlení jsem na to přišla. Nebudu to dlouho okecávat, jelikož musím udělat referát do pěstitelek :( Takže je to...Brisingr. Určitě víte co to je ne? 826 stran :)


Lasturové oči||Desátá kapitola

24. listopadu 2013 v 15:21 | Ami |  Lasturové oči
Nazdárek lidi! Jak víte, včera jsem byla na HG Vražedná pomsta a musím říct. To byla naprostá BOMBA!!!!!! I když to bylo s titulkama, tak to bylo luxusní. Co víc říct? Byla to naprostá BOMBA, ale ten konec. U některých scén jsem se málem rozbrečela :) Nevíte, kde by se to dalo stáhnou s cz titulkama? Kdyby někdo věděl, napište do komentů, prosím! Díky :)
A tímto se dostávám k dnešnímu článku, ano jste překvapení, protože je tady LO.
Ať vás všechny provází štěstěna (nebo jak to tam bylo :D)!


Do místnosti napochodovala malá hnědovláska. Dívka měla světlé, hnědé vlasy, které měla po ramena. Na těle měla přilehlou tuniku a hnědé kalhoty. Mohlo jí být tak šestnáct let. Dívka se zastavila a rozhlédla se kolem sebe. Kývla směrem ke královskému páru a pohled se jí zastavil na mě. Už zase... Usmála se a odešla si stoupnout ke třem postavám. Její veselá tvářička byla v tuto chvíli, jako vyřezaná s kamene. Král kývl na osoby a potom začal mluvit:
"Jak už jsem řekl před příchodem naší milé Kate, ještě jednou tě vítám," na znamení cti se maličko poklonil. Vykulila jsem oči. Ještě nikdy jsem nic podobného nezažila. Musela jsem se tvářit velmi šokovaně, protože královně zacukaly koutky a nakonec to nevydržela a raději oslovila postavy.
"No tak, pojďme se aspoň trochu seznámit. Inu, na seznamování bude času dost, doufejme, ale aspoň okrajově," zářivě se na nás usmála. Když jsme se nikdo nepohnul ani o píď, spráskla nad námi ruce. "Děti, vypadá ta, že vás musím seznámit sama," nadechla se.
"Tohle je Ariven," ukázala na blondýnku, ta se na mě vlídně usmála. Poté přešla královna k rusovlásce. "A tato je Rose," chladný víraz dívky povolil a i ona se na mě usmála. Poté královna přistoupila k chlapci. "Tohle je Alex," dodala co nejvlídněji. Alex byl pěkný, ale nic pro mě. Hodil po mě zklamaný pohled a sarkasticky něco zamumlal.
"Potřebuješ něco Alexi?" optal se král, který už scházel ze stupínku.
"Nic Veličenstvo, jenom...Jak by nás tahle...Nicka, mohla zachránit," jako bych dostala facku. Zapotácela jsem se a málem stratila rovnováhu. Max mě chytil za loket. Podíval se na mě s otázkou v očích. Na znamení, že mi nic není jsem jen kývla.
"Alexi," začal pan král mírně. "Je to pravda, tahle nula nás nezachrání!!!" Trval na svém Alex. To už se do toho na mou obhajobu přidal I Max.
"Jak se opovažuješ!" Sykl mu Max do tváře. Alex se ironicky ušklíbl.
"Tak ty taky? Od tebe bych čekal něco víc," pousmál se.
"Vážně? Ná právo dostat šanci, však víš, jak dlouho ji naši lidé hledali a když už jsme ji po několika staletích našli, tak se ti to nelíbí a vezmeš jim naději?" Max už skoro křičel.
"Dost!!!" Zakřičela jsem a ostatní se po mě překvapivě koukli. Zrudla jsem a proto radši sklopila pohled. "To stačí, Maxi," chytila jsem ho za paži a odvlekla ho od Alexe. Někdo zaťukal na masivní dveře. Nějaká maličká dívka nakoukla dovnitř a královna ji uvítala vlíbným usměvem.
"Ach, Ariano, pojď dál," holčička kolem mě prošla a zářivě se na mě usmála, královna se k ní sklonila a Ariana jí něco pošeptala. Královna se zamračila a poté se usmála. Narovnala se a pohladila dívenku po vlasech.
"Drahý?" Zašvitořila a král se na ní tázavě podíval, vyměnili si pár pohledů a král nepatrně přikývl. "Emily!" Zavelel a jako na zavolanou přispěchlala dívka v mém věku. Uklonila se a vykuleně si mě prohlížela. "Emily, tohle je Rebecca, odveď ji prosím do jejích komnat, děkuji," Emily se ke mě vydala a popostrčila mě kupředu. Bojácně jsem se zadívala na Maxe, ten se jen pozbudivě usmál. "Vaše Veličenstva, mohla bych Poslední doprovodit?" Zeptala se malá hnědovláska. Král s královnou zároveň přikývli. Hnědovláska radostně poskočila, ale to už jsem byla na chodbě a ona mě tahala za ruku. Došly jsme k velkým schodům.
"Jmenuji se Kate," usmála se.
"Becca," rozpačitě jsem jí usměv oplatila.
"Omlouvám se za svého bratra," podotkla smutně. Málem jsem se skutálela ze schodů.
"To byl tvůj bratr?"
"Ano." Chvíli jsme šly mlčky. Najednou jsme zastavily. Kate zaťukala na obrovské dveře a ze vnitř se ozvalo: "Dále!!!" Vešly jsme dovnitř. Uvnitř seděl nějaký muž. Usmál se na nás.
"Ahoj, Kate, koho pak jsi nám to přivedla?" Podíval se na mě a já mu pohled opětovala. Překvapeně zalapal po dechu.
"Toto je Becca, Poslední..." Muž se na mě nevěřícně podíval. Malinko zavrávoral a tak se posadil na pohovku. "Cože? Ach..." smutně se na mě pousmál. Vstal a přešel ke mně.
"Těší mě, jmenuji se Thomas," natáhl ke mně ruku a já mu ji stiskla. Rozpačitě jsem se na něj usmála. Nevěděla jsem, co si mám myslet o tom...Na začátku.
"Becca, také mě těší," usmála jsem se zdvořile. Thomas pustil mojí ruku a nechal mě, abych si mohla prohlédnout místnost. Mimochodem, Thomas vypadal mile a mohlo mu být něco kolem třiceti-pěti, měl hnědé vlasy a zelené oči. Místnost byla vskutku krásná. Velká manželská postel. Několik pohovek a obrovské okno, balkón s výhledem na zahradu. Přesunula jsem se k oknu a uslyšela bouchnutí dveří. Otočila jsem se a naproti mě stála rusovláska. Lítostivě a starostlivě si mě prohlížela. "Becco?" Zašeptala a přistoupila ke mně. Natáhla ruku a dotkla se mé tváře. Vydechla jsem. "Odkud mě znáte?" Zeptala jsem se a ona se jen usmála. Měle rudé vlasy a hnědé oči.
"Jsem Olivia." Podívala se na mě a poté se otočila na Thomase. Thomas k ní naráhl ruku a sevřel její dlaň ve své. Pocítila jsem smutek. Než jsem se mohla na něco zeptat, někdo zaťukal na dveře.
"Dále," pomalu se otevřely dveře a v nich se objevil Max. Max se usmál.
"Tady jste, myslel jsem, že tu budete," usmál se a kývl na mě. Vydala jsem se za ním, předtím mě ještě zastavila Kate a něco mi pošeptla do ucha.
"Omlouvám se za tu bolest v hlavě," omluvně se usmála. Pobaveně mi zacukaly koutky. Pomalu jsem vyšla z pokoje a ve dveřích jsem se ještě otočila.
"Naschledanou," kývla jsem na Thomase a Olivii. Ti mi usměv oplatili a já za zabouchla dveře. Ocitli jsme se na chodbě a už zase jsme někam šli. Poočku jsem se dívala na Maxe a zjistila jsem, že mě pozoruje. "Co se děje?" Zeptala jsem se pobaveně.
"Nic," odpověděl. Po chvilce mlčení zastavil u velkých dveří a otočil se na mě. Čekala jsem cokoli, ale tohle ne. Chytil mě za loket a naklonil se ke mně. Zalapala jsem po dechu. Jeho ústa se dotkla mých. Políbil mě jemně. Zavřela jsem oči a vychutnávala si tu příležitost. Po chvilce se odtáhl a zašeptal: "Dobrou noc, Becco," a nechal mě stát u dveří mého pokoje.

Obdařená

22. listopadu 2013 v 16:54 | Ami
Zdar, lidi!!! Jak se máte? U mě to celem ujde až nato, že je strašně málo času atd...Teď jsem přišla z knihovny :) A to mám doma celkem dost knih :) Nó a teď čtu Les rukou a zubů, nedávno jsem sočetla HG a to je taková...BOMBA!!!!!!!!! A už jsem snad 3x viděla film, takže znám některý hlášky už nazpaměť :) A teď to nejzajímavější...
...ZÍTRA...
...JDU/JDEME...
...NA...
HG - VRAŽEDNÁ POMSTA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Já vím, závidíte mi :) Mno, takže tam jdu zítra s kamarádkou, ale máme takový menší problémek, ale co, to zvládnem :) Já se tak těším!! Zítra to, ale bude ochlup, páč půjdu na 99,9% , ale stejně půjdu, takže konec obav :) A teď k dnešnímu článku, hele, nestačí vám tohle :D? Promiňte, mám takovou dobrou náladu :D Kde jsme to přestali? Článek...Hmm...Už vím, krátká a volným veršem napsaná starší básnička a ne, našla jsem lepší, sice starší, ale pěkná a volně psaná :)


Po hladině pluje,
ta dívka kapkou vody obdařená.
Něžně a přesto hlasitě se směje,
magií Kněžích obdařená.

Chodím kolem ní,
jako dívka s korunou svatou obdařená.
O vodě křišťálové sní,
číše průhledná je čistě odřená.

Láska v třpytivé číši,
přetéká průzračným vodopádem.
Kněží zpívají v tajemné říši,
zpívají hlubokým hlasem.

Zpěv čistotou obdařen,
sen ničivý se jí zdá.
Snovým tajemstvím okouzlen,
ve vodě kapička bubliny na dno padá.

Sametové vlny,
brouzdají po třpytivém moři.
Plují bezezměny,
stejně ladně, jako něžné peří.

Tím jsem si jist...

Knižní Nej||6. Nejtenčí kniha, kterou jsi kdy četl/a

19. listopadu 2013 v 17:07 | Ami |  Projects
6. Nejtenčí kniha, kterou jsi kdy četl/a

Tak u tohohle mám hned jasno :) Ani jsem se nemusela rozmýšlet, jelikož to byla nejtenčí knížečka, kterou jsem četla a je to...Z edice Můj příběh Morová epidemie, je to pouhých 120 stran :) A to je k tomu asi všechno a teď musím dočíst HG, jinak to nepřežiju :D


Křišťálové podoby

17. listopadu 2013 v 17:03 | Ami
Čus lidičky! Táák, hlásím se vám jako nemrtvá zombice :D Ne, kecám, možná :D Před chvílí odjela vzácná návštěva ze Znojma, kamarádka s rodinkou :) S kámoškou a mojí ségrou jsme prvně dělaly voloviny (kámošce je 12 a něco) a potom jsme se pustily Eragona, no a při filmu tam na nás můj milovaný bratříček a její bratříček (též milován) skákali a na konci jeden štípl druhýho do nosu a ten druhej tomu prvnímu zase vrazil facku :D No, jo...KLUCI!!!!!!!
A tímto se dostávám k dnešnímu článku :) A je to...Něco malého do KMU, snad se jim to bude líbit :)

Křišťálové podoby


Nepřežiju...(tu oslavu :D)

15. listopadu 2013 v 13:36 | Ami
Čau, lidi!!!! Jsem děsně natěšená, dneska mám oslavu (při které chcípnu) s kamarádkama, přesněji řečeno s Ellnesou, ENES a možná Anit :) Předem vás upozorňuju, že tu oslavu nepřežiju (aspoň ušetřín Xanyi tu práci :D), holky u mě budou spát, takže ááááá, jsem z toho trochu nesvá :D Ale dneska se vážně těším, budeme čučet na filmy, batit (jakoby jsme nebyly přežraný ze včerejška, odpusťtě mi to vyjadřování)...Za...nevím za jak dlouho (nechce se mi to počítat), příjdou!!!!! Já vím, já vím, už vás s tímhle krátkým blekotáním asi štvu, ale dnes žádný článek nečekejte, max. tenhle pokud ho stihnu dopsat :D Jo, stihnu, KP pořádá tématické měsíce! První tématem je: Melancholie a já jsem složila (po dlouhé době :D) básničku :). Nedivte se, že je divná, páč jsem neměla vůbec ponětí, co to ta melancholie je :D Já vím, ale teprve 18. 11. mi bude 12!!!! 12, 12, 12!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Konec výžblechtu :D Tadá!!!!


Do tvých smutných očí cestu si najdu,
láska, radost a štěstí z nich vymizelo.
Pro radu k mágovi si zajdu,
aby ten smutek a to všechno zmizelo.

Až k němu dorazím,
požádám ho, aby smutek a to všechno vítr odnesl.
Odpověď dal mi takovou, že jen já to špatné zarazím,
zpátky do prázdna a ticha mě zanesl.

Ona smutně na posteli sedí,
nepřítomnost v jejích očích vládne.
Hledí do těch šedých zdí,
mě od jejího pohledu zábne.

Odvážím se k ní blíže,
smutek a to všechno v jejích očích se zračí.
Posunu se blíže,
a ona dál se mračí.

Dlaň na její rameno položím,
nic se neděje.
Do dlaní svou hlavu složím,
opustila mě veškerá naděje...

Lasturové oči||Devátá kapitola

12. listopadu 2013 v 17:25 | Ami |  Lasturové oči
Haleluja!!! Máme tu další kapitolu LO :) Vím jak jste se na ní těšili. Konec kecání, jdeme na to!!!



Max mi přišel otevřít dveře. Mrkl na mě a podal mi ruku. Zářivě jsem se na něj usmála. Vložila jsem svou dlaň do jeho. Mezi námi se vytvořilo nějaké napětí. Užasle jsem to pozorovala, ale za chvíli to bylo pryč...
Zničeho nic jsem vykřikla a dlaně si tiskla na spánky. Málem jsem se zhroutila k zemi, ale na poslední chvíli mě zachytily něčí ruce. Zalapala jsem po dechu. Jakoby se mi do hlavy zabodávaly miliony jehliček, taková to byla úporná bolest. Bolest byla nesnesitelná, mým tělem náhle projela křeč. Přidušeně jsem zasténala. Svinula jsem se do klubíčka v něčí (předpokládala jsem, že v Maxově) náruči. Lapala jsem po dechu a najednou začala bolest ustopovat.
"Becco?" Někdo se mnou jemně zatřásl. Zaostřila jsem a pohled jsem stočila na Maxe.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě.
"Jo, jenom...Bylo to dost divné, jakoby se mi něco, někdo chtěl dostat do hlavy," sledovala jsem Maxovu reakci, nejdřív jsem si myslela, že prohlásí, že jsem blázen.
"Ách, tohle," usmál se.
"Co je tady k smíchu?" Zeptala jsem se uraženě.
"No, víš, jak bych ti to vysvětlil..."
"Ehm..." Rychle jsem se otočila. Předemnou stál chlapec, maximálně o rok, dva starší než já. Měřil si mě očividně zklamaným pohledem.
"Hmm, tak to je ona?" Přejížděl mě od hlavy až k patě a já zrudla jako rajče. Max ho poplácal po zádech.
"Jo, to je Becca, Becco, smím ti předsta..."
"Lucas, Lucas Berlot, tajemník...Řekněme, něco jako...To máte fuk," potřásl mi rukou, měl celekm spocené dlaně, ale ne tak moc, jako někteří.
"Becca," usmála jsem se přátelsky.
"Takže, ehm, ehm..." Odkašlal si.
"Jejich Veličenstva vás čekají," vykulila jsem oči. Přepadla mě nervozita...

***

Spěchala do královských komnat, když v tom uslyšela z trůního sálu nějaký rámus. Rozhodla se, vydat se tam...

***


Šli jsme osvětlenou chodbou. Na zdích visely svícny (jak staromódní). Byla jsem strašně nervózní. Těkala jsem očima sem a tam. Pohlédla jsem na Maxe. Ten můj pohled vycítil a povzbudivě se na mě usmál. Nakonec se odvrátil a díval se s kamennou tváří vpřed. Vzpomněla jsem si, jak mi nedávno vyprávěl (mám strašnou paměť), že je...Anděl Strážný, tehdy mi to připadalo divné, ale očividně se všechno brzy změní...
Zastavili jsme a po chvilce čekání se otevřely masivní, dřevěné dveře. Zatajila jsem dech. Jakoby mi ztuhly nohy. Max mě postrčil dopředu...
Nevědomky jsem se objevila před...Králem a královnou? Nejspíš ano. Tréma se mnou cukala tak, že jsem si musela kousat ret. Král se na mě zářivě usmíval.
"Vítám tě, drahé dítě," vykuleně jsem se na něj zadívala. Král se znovu usmál a v očích se mu zaleslo pobavení. Koktavě jsem něco zažvatlala.
"Těší mě, je mi velkou ctí...Já...Já..." Zrudla jsem a král se nahlas zasmál.
"Potěšení je na naší straně," uvelebil se v křesle a položil ruku na královninu. Královna zatím nepromluvila jediné slovo. Teď se narovnala a v jejích chladných očích se objevil náznak uznání.
"Vítám tě, Poslední," usmála se jemně, její výraz se z části proměnil.
"Již dlouho tě očekáváme a jsme rádi, že jsi tu," podívala se za nás a já si až teprve všimla, že za námi stojí tři postavy. Postavy vykročily, obešly nás a stanuly u trůnů. Všechny poklekly na kolena. Poznala jsem, že dvě z nich jsou ženy, ne ženy, ale dívky v mém věku a jeden chlapec, možná o trochu starší než já. Posavy se otočily a já jim mohla pohlédnout do tváří.
Dívka, s blonďatými vlasy a přenádhernýma safírovýma očima. Měla štíhlou postavu a na krku se jí třpytil náhrdelník. Byl ve tvaru nějaké kouzelné hůlky (jako v Harrym Potterovi). Dívka mohla být stejně stará jako já. Na sobě měla bílou tuniku a šedé kalhoty, které jí znázorňovaly její štíhlou postavu. Jednoduše řečeno, byla nádherná.
Druhá dívka měla rudé vlasy, jako nezkrotný oheň. Oči měla zelené a orámované jemným nazrzlým obočím, stejně jako předchozí slečna, byla štíhlá. Na krku se jí houpal přívěsek s trojúhelníky. Na zápěstí měla navlečený též náramek. Oblečená byla do zeleného, dlouhého trička a tmavě šedé kalhoty.
Chlapec, který měl kudrnaté, delší, nahnědlé vlasy. Modré oči mu rámovalo husté obočí. Svalnatá hruď byla z části odhalená, na sobě měl bílou košily a kožené, černé kalhoty.
Až teď jsem si něco uvědomila. Nemá jich být pět? V tom okamžiku se rozletěly dveře...



Lasturové oči||Poezie

9. listopadu 2013 v 18:12 | Ami |  Lasturové oči
Ahojky! Já vím, zase LO, ale určitě už další kapitolu napíšu co nejdřív. Ale já prostě nemám o čem psát, teda psát jo, ale prostě mi to...nejde...Tak jsem vám složila básničku na LO, je děsná, takže... :D Mno, hlavně, že mám ty projekty a to ještě v týdnu nemám moc čas, ŠKOLA!!! A knížky, takže se tu moc objevovat nebudu, max. napíšu článek, nebo oběhnu SB :) No, tak snad to chápete a užijte si to :) Jó a co by jste říkali na novou povídku?

Varování: Básnička obsahuje SPAMY!!!!



Jedna dívka,
obešla ji dýka.
Ona Vyvolenou stane se,
vítr do uší proroctví zanese...

Ona a On...
Dva lidé jinak postavení,
k sobě jsou připoutaní...

Osud zkázu přivodí,
pokusí se zničit ono povodí.
Ona pravdu odhalí,
temnota myšlenky její zahalí...

Láska osvobodit ji dokáže,
nitka osudu se opět sváže.
Vyvolená se Vyvolenou právem stane,
od milovaného se stáhne...

Válka se venku rozzuří,
věčný plamínek se rozhoří.
Vyvolená procitne,
válku možná zatrhne...

Jak láska dopadne?
Když slunce zapadne?
Dokáže Vyvolená spásu najít?
Dokáže s velkým tajemstvím cestu ujít?

Jak to celé dopadne?
Než slunce zapadne...
Otázky se skrývají v Lasturových očích...

Knižní Nej||5. Nejzábavnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

7. listopadu 2013 v 15:16 | Ami |  Projects
5. Nejzábavnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

Je plno zábavných knih co jsem četla :) Drahokamy tu už byly víckrát a proto chci dát možnost i dalším knížkám, ale problémem je, že nevím co mám dávat, ale nakonec jsem se rozhodla pro...
...Město z kostí, které všichni jisto jistě znáte :)
Město z kostí, velmi čtivá, zábavná knížka, která se autorce moc povedla :) Proto je mojí nejzábavnější knihou právě Město z kostí (já vím, moc se nerozepisuju, ale co víc...).

PS: Tak co, chtěli byste už LO 9. kapitolu? :D

REKLAMY

7. listopadu 2013 v 15:08 | Ami
Ahojky! Reklamy, pozvánky, žádosti, to jedině sem, jinak mažu :)

Avatar

5. listopadu 2013 v 18:32 | Ami
Nazdárek lidi! Tak jo, víte jak jsem psala o tom tématu do slohu? Tak jsem to už vymyslela a bude to se....ZOMBÍKAMA!!!! Dobrý ne? Ale dost, nemám dost času na blog, ale doufám, že se to časem zase uklidní :)
Chtěla bych se s vámi poradit o avataru, jelikož u tohohle laye jsou vážně nádherný, takže...Vyberte :)

Současný


Avatar 1


Avatar 2


Avatar 3


Avatar 4


Avatar 5


Avatar 6


Avatar 7

Tak co, který se vám líbí?

Knižní Nej||4. Nejsmutnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

4. listopadu 2013 v 19:48 | Ami |  Projects
4. Nejsmutnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

Hmmm, úplně nejmutnější? Nwm, jako vždy, ale asi budu muset zase zvolit Drahokamy (Hvězdy nám nepřály jsem ještě nečetla) :)
Drahokamy od Kerstin Gier jsou ta nejúžasnější knižní série. Smutek, bolest, ale i důvtip, to všechno je v knize :) A určitě u tohohle projektu nevidíte Drahokamy naposled :)


Zpověď

4. listopadu 2013 v 15:36 | Ami
Nazdárek, lidi! Jak se máte? Já celkem dobře, ačkoli mě NĚKDO už vážně rozčiluje a ten Někdo ví, kdo to je :) Ale dost!!! Já oslavuju! Celej týden (kromě pátku) se budeme skoro ulejvat :) Budeme mít před burzu :) Kdo by chtěl vědět víc, tak TADY :)
No a co teď? Jsem tu skokem, protože za chvíli mě čeká další kroužek, bééé :) Ale večer tu snad budu :)
Jistě jste si všimli, že mám nový lay :) Áno, už zase, ale doufám, že tenhle, tady vydrží (doufám) :D A co vy, líbí se vám?
Aaaa...Co by jste chtěli večer za článe? Určitě vás zklamu, ale nikdo mi nic nepište o LO! Včera mi stačilo psát sloh, kterej byl na téma: Co se mi stalo cestou do školy :(, no řekněte, jak trapný! Hele já vim, že jsem se asi zbláznila (nebo si to aspoň myslíte :D), ale já jsem tak naštvaná a je to kvůli naší Lavinie (někdo třeba to jméno zná z Drahokamů, že jo? Camillo, ale mě jiný jméno nenapadlo :D). Tak jo, potřebovala jsem to ze sebe vypsat a jestli nechcete nějakej extra sprostej článek, tak...Už radši mlčím :D
Fajn, tenhle článek radši ignorujte :)

Vaše naštvaná,
Ami

Knižní Nej||3. Nejvtipnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

2. listopadu 2013 v 19:41 | Ami |  Projects
Tak jo, tenhle projekt tu už dneska byl, ale co...
3. Nejvtipnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

Nejvtipnější kniha? Mám dvě: Město z kostí a Dědička a další dva díly :)
Město z kostí: Jace, náš oblíbený Jace :) Vtipálek celé knížky :)
Dědička (tam vtipálek ještě nebyl), Rozpolcení a Boj o trůn: Loki, tak toho jsem si úplně zamilovala, stejně tak i Jace, ale Loki je prostě NEJ!!!!!!!!!!!! Loki, mě i Wedny dokázal rozesmát i při velmi tragické situaci :)
...Tak jo, asi tušíte co jsem vybrala za knihu, co?
...Dědička/Rozpolcení/Boj o trůn...
...Loki a Jace, jste BOŽÍÍÍÍ!!!!!!!!
Tak jo, musím své tvrzení poopravit...
...
...
...
...
...
...
...
Tušíte už o jakou knížku nebo sérii se jedná? Ani nemůžete :)
...
...
...
...Je...
...To...
...Série...
...
...Drahokamy!!!!!!!!!!!
Xmerius a jeho vtipné hlášky :) Jednu vám tady ukážu (Je děsně dobrá, tak jo, budou dvě mé nej hlášky :D): Gidi a Gwendolyn stoupli si pod baldachýn, ťuťu ňuňu, baldachýn, co prasknut, Xmerius mlasknul. BOŽÍÍ, co?
A ještě jedna: "A jéje! Teď jsou tu hned dvě pokojové fontány! Dobíhající model Niagarské vodopády byl očividně ve slevě."