Lasurové oči||Jedenáctá kapitola

16. prosince 2013 v 19:11 | Ami |  Lasturové oči
Áno, překonala jsem se! Tady máte kapču LO :) Jo, a abych nezapomněla:
Když čtete, tak i komentujte! Užijte si kapitolu :)


Vyjeveně jsem se za ním koukala. Když mi zmizel z dohledu, přitiskla jsem si dlaň na čelo, druhou rukou jsem se opírala o zeď. Chvíli jsem tam jen tak stála. Po minutě jsem se odlepila od zdi a pomalu sáhla na kliku. Na dotek byla příjemně chladivá. Pomalu jsem za ní zatáhla a ta povolila. Otevřela jsem dveře a vydechla úžasem. Pokoj byl zařízen moderně (teda, celkem), uprostřed pokoje stála obrovská postel s nebesy. Opodál stála komodička, na které stála obrovská televize. U televize stálo několik sedacích pytlů a různých polštářu. Byl tu dokonce i balkón. Našla jsem zde i stůl, na kterém byl notebook (áno, správně) a několik dalších moderních hračiček. Jako uhrančená jsem se ploužila místností dál a narazila jsem na dveře, které vedly do koupelny. Ta byla úplně obrovská! Vyšla jsem z koupelny a vydala se k posteli. Sedla jsem si na ní a přejížděla jsem prsty po sametovém přehozu. Poté jsem si na ní pomaloučku lehla a vydechla jsem úžasem. Postel byla překrásně měkká a voněla po pomerančích. Po mé oblíbené vůni. Ano, zní to divně, ale pomeranče mi voní a spolu s liliemi, které mi většinou voní v pokoji je to božská vůně. Předpokládala jsem, že mě už dnes nechají na pokoji. Vydala jsem se proto do koupelny, o které jsem už teď věděla, že bude mým oblíbeným místem. Potichu jsem nakráčela do koupelny, kde viselo plno ručníku. Nakoukla jsem dovnitř a ještě jsem si doběhla do veliké skříně pro nějaké oblečení. Zvolila jsem přiléhavé světlezelené tílko a modré legíny. Vklouzla jsem do koupelny, kde jsem se zamkla, pro jistotu. Pustila jsem sprchu, která byla velmi moderní. Svlékla jsem se a oblečení jsem hodila do prádelního koše, který stál u dveří. Vlezla jsem si do sprchy a nechala jsem na sebe stékat vroucí vodu. Chvíli jsem tam tak stála, než jsem si uvědomila, že mi po tvářích tečou slzy. Utřela jsem si je, ale nemělo to žádný smysl, jelikož jsem se znovu rozplakala. Tentokrát trochu hlasitěji. Potlačovanými vzlyky jsem se sebe samé ptala na jedinou otázku: "Proč já?" Uvědomila jsem si, že jsem to řekla nahlas a raději jsem si zakryla ústa dlaní. Když už jsem neměla sílu na vzlyky, zastavila jsem vodu a vylezla ze sprchy. Zabalila jsem se do ručníku a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Viděla jsem v něm dívku s hnědými vlasy, který jí splývaly na záda. Obličej měla pořád stejný. Nos, do kterého občas někdy teklo. Rty plné a jemné. Oči zelené. Obočí...No tak počat! Zelené oči? Přidušeně jsem sykla. Naklonila jsem se blíž k zrcadlu a zadívala jsem se do svých zelených očí, které měly být hnědé. Nikdy jsem svojí barvu očí příliš nezkoumala, ale tohle nešlo přehlédnout. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se nezmohla ani ječet, když v tom jsem si vzpomněla na něco, co říkala Neyla? Nebo někdo něco takového říkal. Měním se psychycky, ale i fyzicky. Docelá ráda bych věděla kolik těch proměn ještě příjde. Pobaveně jsem si odfrkla. Otočila jsem se a raději jsem se převlékla do oblečení, které jsem si přinesla. Oblečení příjemně vonělo a bylo pěkně měkké. Vyšla jsem z koupelny a sedla si na sedací pytel k televizi. Jen jsem tam tak seděla a koukala do černé obrazovky. Najednou jsem si vzpomněla, že ve své mikině, která je teď v prádelním koši je můj mobil. Vyskočila jsem a odběhla jsem do koupelny, po pár minutách jsem si znovu sedla do sedacího pytle, tentokrát s mobilem v ruce. Vytočila jsem tetino číslo. Zvedla mi to krátce po třetím zazvonění.

"Haló?" zeptala se teta. Povzychla jsem si.

"Ahoj, to jsem já, Becca," slyšela jsem jak teta zalapala po dechu.

"Panebože Becco, kde jsi?" Zeptala se mě starostlivě.

"Jsem v pořádku, neboj se, já...jen..." Nedořekla jsem, protože mě v očích pálely slzy.

"Chci ti jen říc, že jsem v pořádku!" Řekla jsem chraplavě a ukončila jsem hovor. Začala jsem mrkat, abych zahnala slzy.

"Tak dost! Becco, přetaň fňukat! Já vím, že jsi z toho všeho na prášky a hlavně z té pusy!" Jakmile jsem to vyslovila, zrudla jsem jako rajče. Vzala jsem mobil znovu roztřeseně do rukou a vytočila jsem číslo tety Claris. Jakmile to zvedla, hned na mě vybalila několik otázek.

"Prokristapána, Becco! Kde jsi? Ani nevíš jak jsem se o tebe bála!" A plno různých věcí. Poněkud mě potěšilo, že mě aspoň někdo mě hledá. Při té myšlance jsem si trochu smutně povzdychla.

"Neboj se! Jsem v pořádku, vážně. Ehm, teto?" Chtěla jsem se jí svěřit, se vším!

"Ano?" Zeptala se netrpělivě, ale nespěchala. A tak jsem jí vylíčila celý příběh.

"No a tak tady tvrdu. Měním se v anděla a jeden kluk mi dal pusu!" Teta mě pozorně poslouchala. Chvíli mlčela a potom se zasmála.

"Co je?" Zeptala jsem se naštvaně. Teta si odfrkla a dodala:

"Moje milá, kdybys věděla! Já vím kde jsi. Dokonce jsem věděla, že se něco takového stane! Víš, tvoji rodiče..."

"Co moje rodiče?!" Skočila jsem jí do řeči.

"No víš, ani bych ti to neměla říkat, ale drž se tady těch bláznů a najdeš je a možná ti tam někdo pomůže, ale už musím končit, jinak se mi připálý buchta!" Zůstala jsem omámeně sedět a zírat do prázdna.

"Měj se," zašeptala jsem a položila mobil na kobereček. Koukla jsem se na hodiny. Bylo šest hodin večer. Pomalu jsem dostávala hlad. V tom jako na zavolanou někdo zaťukal na dveře. Ještě napůl omámená jsem se vydala otevřít. Otevřela jsem dveře a v nich stála ta dívka, Emily. Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila. V ruce držela tác.

"Toto je pro vás, jejich Veličenstva usoudila, že byste chtěla mít soukromí," usmála se.

"Děkuju," řekla jsem a převzala si od ní tác. Než jsem stihla zavřít dveře, ještě jsem za ní zavolala:

"Emily?" Otočila se. "Mohla bys mi prosím tykat!" Emily se usmála a potom zdráhavě přikývla. Zavřela jsem dveře a sedla jsem si na pytel. Tác jsem položila na zem a přemýšlela jsem, co si dám k večeři. Na táci bylo všechno možné. Od kukuřičných lupínku po nezdravé hranolky. Vzala jem si lupínky s mlékem a potom jsem si dala i hranolky. Jakmile jsem to snědla. Šla jsem si do skříně pro nějaké pyžamo a šla se převléct. Když jsem byla v pyžamu, došla jsem k posteli. Rozdělala jsem si peřiny a vlezla si do nich. Chvíli jsem koukala do stropu. Po tváři se mi skutálela slza a po chvíli jsem usnula. Poslední myšlenka byla ta, že někde tady jsou možná moji rodiče.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | 16. prosince 2013 v 20:50 | Reagovat

:OOOOOOOOOO Opravdu krásná kapitolka. Neumím si představit, že bych jednu chvíli přistoupila k zrcadlu a měla jinou barvu očí. To musí být něco! :D Ale opravdu pěkná a vydařená kapitolka. :)

2 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 17. prosince 2013 v 15:51 | Reagovat

Krása, jinak, jdu ležet, a zítra možná  nejdu do školy. Jo a kup mi ten uhlomĕr.

3 Ami Ami | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 16:53 | Reagovat

Si jako děláš...? Tak koukej přít! A úhloměr máš koupenej a můžeš si dokonce i vybrat :-D

4 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 18. prosince 2013 v 6:29 | Reagovat

[3]: Tak nic, mám angínu, nejdu do školy. Sorry

5 Angelique Angelique | Web | 18. prosince 2013 v 8:13 | Reagovat

skvělá kapitola, jsem zvědavá, jak to bude s jejími rodiči :)

6 Katie Katie | Web | 18. prosince 2013 v 9:19 | Reagovat

Nějak to nestíhám =D musím si přečíst pár dílů zpět =) ;-)

7 Xanya Xanya | Web | 18. prosince 2013 v 16:28 | Reagovat

Chudák,že musí opustit svoji rodinu. Mě osobně by to teda moc nevadilo,ale já a Becca jsme asi úplně jiné osobnosti. :-D Jinak luxus,jako vždy. :3

8 Pisatelka Pisatelka | Web | 18. prosince 2013 v 16:35 | Reagovat

Krásná kapitola

9 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 18. prosince 2013 v 17:45 | Reagovat

Chudák holka, takové změny, musí to být pro ni těžký...A teta to jako věděla? celou dobu? A nic ji neřekla? Ups... Už chci další kapitolu! :-)

10 Kačíí Kačíí | Web | 18. prosince 2013 v 17:55 | Reagovat

Kooonečně :D :D :D
Naprosto úchvatná kapitola :-)  :-)

11 Joss Joss | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 19:40 | Reagovat

Fuh, tak sa to poriadne zapletá. Hm, tak jej teta to po celýč as vedela a nič jej nepovedala, som zvedavá, ako to bude pokračovať.

12 Ilía Ilía | Web | 29. prosince 2013 v 14:01 | Reagovat

Ta tetina mě dostala :D Čekala jsem, že o tom všem bude něco vědět... ale že např. bude nenávidět anděly za něco, co udělali, nebo tak... rozhodně nic tak v pohodě jako: "Připálí se mi buchta" :DDD

13 Kessi Kessi | Web | 20. února 2014 v 16:20 | Reagovat

Hezká kapča :D ale vidím že tady kapitoly zas moc rychle nepřibývají :D ale alespoň zase všechno stíhám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama