Identita||Devátá kapitola

29. ledna 2014 v 19:28 | Ami |  Identita
Ahojky!
Hlásím se Vám z další Identitou! Jste rádi, co? :D Jen jsem Vám chtěla říct, že o prázdnináxh tu nebudu. A tento článek Vás bude prázdninami doprovázet. Vím, že by mohl/y být i další články, ale nebudou! Psaní mě začalo znovu bavit (tak docela), ale obíhání atd. mě ještě moc...No, možní víte. Přechodné období tady na blogu :) Tak jo, užijte si další kapitolu a mějte se mnou prosím strpení!



Vešla jsem do jídelny. Sice dost brzy, jelikož oběd se měl podávat až za dvě hodiny, ale bylo tu k prasknutí. Jakmile jsem přišla, všechny oči se zaměřily na mě. Už jsem na to byla trochu zvyklá, ale přeci jen...Rozhlédla jsem se po jídelně a uviděla ruku, která na mě zuřivě mávala. Amanda. S úsměvem na rtech jsem se lehkým krokem přemístila k "našemu" stolu, u kterého bylo plno. Bylo mi trapně, když jsem se ke stolu přiblížila a neviděla jsem ani jedno volné místo. Ksakru! Zaklela jsem. Chtěla jsem pryč, ale něco mi v tom zabránilo, nebo spíš někdo. Do prkýnka! Už zase se s ním uvidím, ne, ne, ne!!! Od našeho stolu právě odcházel Adam. Bože, teď je ještě víc k nakousnutí než ráno. Usmál se na mě a jako gentleman mi nabídl židli. S úsměvem jsem jí přijala, i když jsem na něj byla pořád naštvaná za ten ranní budíček.

"Děkuju," řekla jsem zdvořile. Adam se na mě usmál. Sedla jsem si na židli. Adam se ke mně sklonil a do ucha mi zašeptal:

"Konečně se zase potkáváme, slečno Kateenová," Připadalo by mi to milé nebýt toho vstávání, pohledu, který mi věnoval při našem prvním setkání a...To asi stačí. Při vyslovení mého jména mě zamrazilo v zádech. Otočila jsem na něj svůj obličej, abych mohla vidět jeho výraz. Byl kamenný, jen koutky mu mírně cukaly. Odvrátila jsem se od něj a otočila jsem se vstříc debatě, do které se mi pouštět nechtělo. Nejraději bych se vrátila do svého pokoje a šla si lehnout.

"Takže...Co teď budeme dělat?" Zeptal se jeden z psychopatů, kterého jsem viděla u Daniela. Rozhlédla jsem se po všech přítomných, kteří tvořili náš stůl. Pohled mi padl na Amandu a Daniela. Amanda se tiskla na Danielovu hruď. Z tohoto obrazu se mi vynořila vzpomínka. Já se svým Danielem v našem provizorním domečku. Já jsem se k němu tiskla, jelikož byla v tu dobu zima a my jsme si nemohli moc dovolit, skoro vůbec. Ještě k tomu napomáhalo to, že jsme byli hledaní Vládními. Na chvíli jsem zavřela oči a nechala se unášet vodopádem vzpomínek. Ze zadumání mě vytrhl Amandin ustaraný hlas.

"Claro? Jsi v pořádku?" Urychleně jsem otevřela oči a trochu zmateně jsem přikývla. Všechni u stolu si mě se zájmem prohlíželi. Zadívala jsem se na své ruce, které jsem měla složené v klíně.

"O co jde?" Zeptal se Michael, kterého jsem si všimla až teď a popravdě bych si přála, aby tady vůbec nebyl. Hodila jsem po něm nevraživý pohled.

"Nic, co by se mělo dít," zeptala jsem se nenuceně. Byla jsem zvědavá, co si zase vymyslí. Michael dlouhou chvíli mlčel, ale pak promluvil úplně o ničem jiném. A to o...nezajímavých věcech pro kluky, aspoň to tak vypadalo.

"V západný části městi města jsme svrhli bomby," řekl a mě v tu chvíli bylo strašně špatně. Jak psychicky tak fyzicky. Západní část. Milionářská čtvrť. Smrt. V hlavě se mi míhalo tisíce myšlenek, ale jedna převládala. Babička a děda...Jsou pravděpodobně mrtví! Šokovaně jsem zalapala po dechu, ovšem moc nahlas. Všichni se na mě zase otočili. Jsem snad magnet na problémy?! Z hrůzou jsem se dívala na Michaela. Jak to mohl říct? Jednou jsem mu vyprávěla o sobě a svojí rodině. Početné rodině a pak tohle. Nenávidím ho! Nenávidím!

"Claro?" Z hrůzou a šokováním v očích jsem ignorovala Amandinu otázku a otočila jsem se na Michaela. Zavrtěla jsem hlavou. Povytáhl obočí, jakoby se nic nedělo.

"Jak jsi mohl?!" Zašeptala jsem naštvaně. Pořád se na mě nechápavě díval a potom jakoby mu až teď svitlo. Usmál se. Nechápala jsem, co mu je k smíchu!

"Copak?!" Zeptal se starostlivě. Já to ale neprokoukla. Jak jsem ho ze začátku mohla mít ráda! Bastard jeden! Měla jsem na něj strašný vztek, už jsem se neudržela a vyhrlila to na něj.

"Jak jsi ty a ta vaše banda mohli?? Jak jste mohli vybombardovat milionářskou čtvrť? Vždyť jsi věděl, že-" Nedořekla jsem to, jelikož mi ten blbec skočil do řeči.

"Museli jsme ji vybombardovat, copak to nechápeš?!" Zakřičel na mě. Už jsem se nadechovala k protekci, ale Amanda mi skočila do řeči, takže jsem ze sebe vydala jen jedno krátké slovo. "Ale-" Amanda spustila řeč o tom, že by jsme měli přestat. Neposlouchala jsem jí. Pořád jsem nasupěným pohledem probohávala toho...imbecila, ne. Dobře, MAGORA! A toho největšího.

"Věděl jsi, že tam žili moji PRARODIČE!!!" Zakřičela jsem na něj. Až po tom, co jsem to vyslovila jsem si uvědomila, že jsem to řekla v minulém čase. To Amandu umlčelo. Těkala očima mezi mnou a Michaelem. Nadechovala se k nějaké poznámce, ale nakonec si to rozmyslela a svalila se do Danielovy náruče. Já jsem se naštvaně zvedla z židle a rázným krokem vypochodovala z místnosti. U dveří jsem se ještě ohlédla, ale okamžitě jsem se otočila, jelikož mě ten Magor s velkým M propaloval vražedným pohledem. Rychlým krokem, div jsem neběžela jsem se vydala vstříc tmavým chodbám. Bloudila jsem a nevěděla, kam mám namířeno, ale jedno jsem věděla: Co nejdál od něj. Oči jsem měla zalité slzami. V nějaké chodbě jsem se zastavila a svezla jsem se na zem. Vzlykala jsem do dlaní a po chvíli se moje tiché vzlyky staly skoro zvířecími skřeky. Po chvíli mi už došly slzy a tak jsem jen naprázdno vzlykala.

"Stalo se něco?" Zeptal se někdo. A já poznala kdo. S uslzenýma očima jsem se podívala na chlapce, který si ke mně klekl a položil mi dlaň na rameno. Vzlykla jsem. Chlapcovy medové vlasy se krásně leskly. Jeden pramínek mu spadal do obličeje. Začala jsem znovu plakat. Když Adam uviděl můj zničený výraz rozevřel náruč a já jsem udělala tu největší pitomost, kterou jsem mohla udělat za svůj pobyt tady. A on asi taky. Posunula jsem se k němu a zavrtala jsem se do jeho náruče. Jeho mohutné paže mě pevně obemkly. Přitulila jsem se k němu ještě pevněji. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a tiše plakala.

"Ššš..." Uklidňoval mě. Opravdu to pomáhalo. Chvíli jsem tam byla zavrtaná, v jeho náruči a nechtěla jsem z ní už nikdy ven. Takovýhle pocit jsem měla jedině s Danielem. Až teď jsem si uvědomila jednu důležitou věc: Daniel byl minulost a tohle, Adam, nový život, je přítomnost a později i budoucnost.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 29. ledna 2014 v 19:35 | Reagovat

Krásná kapitola a Clarka bude za jánevímjakdlouho dost chudák!!!

2 Ella Monurová Ella Monurová | 29. ledna 2014 v 20:30 | Reagovat

Senzační kapitola.. Takže jak nejvíc to půjde tak další .. :D :33

3 Kačíí Kačíí | Web | 30. ledna 2014 v 6:00 | Reagovat

Yes.... Suprová kapitola :-)  :-)
Potřebuju rychle další :-D  :-D

4 kíík :D kíík :D | E-mail | Web | 30. ledna 2014 v 14:44 | Reagovat

Je to úžasný C: :D

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 30. ledna 2014 v 16:33 | Reagovat

Já toho Adama mám ráda čím dál víc, takže doufám, že pozměníš plány a uděláš z něho dobráka! :D A ten magor, s velkým m, je fakt úplný idiot... Si neuvědomil, jak ji ublíží? -.- Už se těším na další kapitolu. Povedla se ti  :-)

6 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 30. ledna 2014 v 16:55 | Reagovat

Ty jo, honem další kapitolu, to je vážně úžasný a ten konec je vážně parádní, ten mě dostal :-)

7 Kay Kay | Web | 30. ledna 2014 v 19:36 | Reagovat

Teď jsem dočetla všechny díly :) Trochu mi to přípomíná Pandemonium od Lauren Oliver, Ptačí zpět, Divergenci... zkrátka moje oblíbené dystopie :) Určitě budu číst dál:)

8 Lory Lory | Web | 30. ledna 2014 v 20:03 | Reagovat

Opět úžasná kapitola, no prostě nádhera, koukej psát dál! :D

9 Zoey Zoey | Web | 30. ledna 2014 v 20:04 | Reagovat

Tuhle povídku nemilovat, to prostě nejde! Úžasná kapitola, hrozně se mi líbilo to s tím Adamem, přítomnost a později i budoucnost...Adam je nejlepší :)
Hrozně krásně píšeš! :)

10 Calla Calla | 30. ledna 2014 v 20:31 | Reagovat

Nádherná kapitola!!! Adama je tak.. já ho prostě zbožňuji! :D

11 Zzz Zzz | Web | 30. ledna 2014 v 22:18 | Reagovat

Nemám slov! Úžasné. Jak temn MAGOR mohl bombardovat milionářskou část, když tam žili její prarodiče. Sráč jeden! :D (Omlouvám se)

12 Xanya Xanya | Web | 31. ledna 2014 v 8:48 | Reagovat

Adam je bezva i když docela dobrák :-D Ale aspoň není magor jako Daniel -.- Kapitola je prostě luxusní a chudák Clara :( :D

13 Violett Violett | Web | 31. ledna 2014 v 19:38 | Reagovat

Panejo, ty tu máš, ale komentářu :D
Adam a Clara jsou sldcí :33 Mám chut z nich na bombony :D Teed mi vrtá hlavou, jak to udělá, když je těhotná...
Jinak nepochybně skvělá kapitolka a těším se na další :D

14 Ilía Ilía | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 20:04 | Reagovat

Nevím, co říct. Adam je čím dál divnější. Clara je taky taková divná (v dobrém slova smyslu :-D) Magor je magor
...takže super :-D
...honem další.

15 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 3. února 2014 v 15:29 | Reagovat

Luxusní:) konečně jsem se dočetla až sem;-)

16 Angela Angela | Web | 5. února 2014 v 11:18 | Reagovat

Velmi povedená kapitola!
Adam je mi moc sympatický, ale pořád cítím, že v tom může být i něco nekalého. Takže jsem stále moc zvědavá. :D Moc se těším na pokračování. :D

17 Kessi Kessi | Web | 8. února 2014 v 19:27 | Reagovat

Jůůůů!! Mě se to líbí!! Né, už tu není další kapitolá :D Napiš další, honem honem :D je to super, fakt moc hezký.

18 Katie Katie | Web | 12. února 2014 v 9:28 | Reagovat

Tak jo, toto je nej část povídky. =) Popravdě jsem nejdříve čekala že bude mít ráda toho Michaele ale teď je mi jasné, že asi ne. A taky mě teď vrtá hlavou proč jim řiká psychopati. =D No těším se na další část. =)

19 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 23. března 2014 v 11:20 | Reagovat

předtím mi připadal jak plnej blb, ale teď???

20 Ami Ami | E-mail | Web | 23. března 2014 v 17:25 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama