Identita||Pátá kapitola

5. ledna 2014 v 13:27 | Ami |  Identita
Haló, haló! Tak jo, nazdárek, lidi :)
Neříkala jsem náhodou, že tu moc nebudu :D? No o víkendu tu trochu budu :) Napsala jsem Vám další kapču od Identity, tak doufám, že si jí užijete. V tý kapitole se zatím nic neděje, ale nebojte, to se změní, jen co se tam ukáže jedna moc roztomilá osůbka :D A teď už ke kapitole! Ať se Vám líbí!
Kapča je věnována mé "seriálové" sestřičce Violett


Po rozhovoru, který jsem vedla s Amandou jsem byla o něco klidnější. Byl zrovna čas oběda, když mi do pokoje stršila Amanda hlavu. Omluvně se na mě usmála. Pokynula jsem jsem jí rukou, aby šla dovnitř.

"Budeš chtít oběd sem nebo do jídelny?" zeptala se. Nevěděla jsem. Nechtělo se mi tam, ale zase...

"Půjdu do jídelny," odpověděla jsem jí. Amanda si mě chvíli prohlížela. Poté pokrčila rameny. Chvíli něco hledala v tašce, kterou měla přehozenou přes rameno. Když už něc našla hodila mi do rukou šaty. Chytila jsem je a rozložila na postel. Byly obyčejné. Tričko, které mělo vybledlý odstín hnědé a šedé kalhoty. Zadívala jsem se na Amandu a ta mi pokynula, abych se převlékla. Otočila se a já si svlékla to, co jsem měla na sobě. Rychle jsem vklouzla do čistých šatů. Byly mi velké. Amanda se otočila a uznaně se na mě podívala.

"Je mi to trochu větší," zašvitořila jsem. Amanda to ještě chvíli zkoumala, ale poté ke mně přistoupila a usmála se.

"To jsem ti vzala naschvál," usmála se na mě. Očividně s tím byla spokojená. Já ale zmatená.

"Proč?" Optala jsem se s úsměvem. Amanda na mě chvíli zírala. Začala se jí klepat brada a poté vyprskla smíchy. Pohoršeně jsem na ni ukázala prstem. Došla jsem k ní a prst jí zabodla do prsou.

"Co je?!" Naštvaně jsem ji pozorovala, ale ani mě to nedalo a musela jsem se usmát. Amanda se ke mně sklonila. Otevřela pusu a zase ji zavřela. Odtáhla se a tichým hlasem začala vysvětlovat.

"Ehm, to...Kvůli tvému stavu," zašeptala tiše. Povytáhla jsem obočí a nasadila ten nejsladší úsměv. K tomu jsem ještě vášnivě zamrkala. Ano, asi na to není čas. Máme jiné starosti.

"Ach ták!" Zamumlala jsem. "Neříkala jsi ráno náhodou, že to na mě není vidět?" Optala jsem se jí. Chvíli přemýšlela, ale potom přikývla.

"Nó, zatím ne, ale-" Někdo zaklepal na rám dveří. Poplašeně jsme nadskočily. Otočila jsem se. Ve dveřích stála starší žena. Se zájmem si mě prohlížela. Já jsem neotálela a udělala to samé. Ta ženská mi byla povědomá. Ale jistě. To je ta, která se mě zastala, když Michael po mě něco chtěl. Žena se na mě usmála. Snažila jsem se jí úsměv oplatit, ale moc se mi to nepodařilo. Stařena si mě naposledy přejela od hlavy až k patě a obrátila se na Amandu.

"Tos mi to nemohla říct dřív?!" Vyštěkla na ni. Amanda polekaně ustoupila. To bylo poprvé, co byla takhle vyděšená. Žena se na ní zahleděla a věnovala jí trochu omluvný pohled.

"Omlouvám se! To víš...Jsem trochu rozrušená! A nedivte se, protože-" Nestačila ani doříct větu, jelikož jsem jí skočila do řeči.
"Né, né! To není její chyba. Řekla jsem jí to až dneska." Žena se na mě otočila. V jejích očích jsem vyděla něco...Ani nevím, ale ta žena mi byla nějak moc povědomá. Ne jenom tím, že se mě zastala, ale už jsem jí viděla. Někde venku. Ještě před tímhle.

"Já vás znám," zašeptala jsem tiše a přimhouřila jsem oči. Žena se na mě se zájmem podívala. Sklopila jsem oči a raději byla zticha.

"Jmenuji se Megan," dodala a otočila se zpět na Amandu. Amanda byla v obličeji rudá jako rajče. Zkousla si tváře a zase povolila. Nikdy, nikdy jsem jí neviděla tak nervózní.

"Amando, jsem ráda, že jsi mi to aspoň řekla a je dobře, že jsi jí dala takovéhle oblečení, jelikož-" její pohled ke mně zabloudil a zase se odvrátil.

"-To na ní zatím není vydět, ale co potom?" Bezděky jsem se ušklíbla. Amanda se na mě přísně ohlédla, ale ta povědomá babice Megan po mně hned vyjela.

"Mladá dámo! Řekněte nám k tomu něco!" Na sucho jsem polkla a snažila se vymyslet nějakou smysluplnou odpověď. Nic mě ale nenapadalo.

"Já-já..." Začala jsem koktat a Meganin pohled mě provrtával skrz na skr. Vítězoslavně se na mě uculila.

"Běžte raději na oběd. A ty-" Ukázala na mě prstem než jsem stačila vyjít z pokoje. Amanda se ve dveřích zastavila a čekala na nás. Spíše na mě.

"-Se šetři. Rozumíš?!" Rychle jsem přikývla a vyrazila jsem rychle z pokoje. Ctěla jsem být od ní co nejdál. Cestou do jídelny byla Amanda podivně zticha.

"Stalo se něco?" Zeptala jsem se jí potichu. Jen zavrtěla hlavou.

"Eh, můžu se tě na něco zeptat?" Amanda přikývla a začala mě bystře poslouchat.

"Em, víš jak jsem včera byla v jídelně a jak pak ta horda lidí přišla do pokoje? Já jsem šla na vzduch a... Jak jsem se potom vlastně vrátila do pokoje?" Amandě podivně zajiskřilo v očích. Poslední dobou se tu ostatní chovají divně.

"No...Víš, ty jsi odešla a asi za deset minut ses vrátila. Naštěstí v tvém pokoji už nikdo nebyl. Jen já a Maggie. No a ty jsi přišla a byla jsi nějaká divná a na tvářích jsi měla otisky dlaní a ty byly pěkně rudý," odmlčela se a se zaujetím mě pozorovala. Přikývla jsem.

"Jde to vydět?" Zeptala jsem se. Amanda se na mě koukla a zavrtěla hlavou.

"A co myslíš? To..." Ukázala mi na tváře. "A nebo tamto," věděla jsem co má na mysli, ale jen jsem pokrčila rameny. Nenuceným tónem jsem se zeptala. "Oboje?" Amanda si mě chvíli prohlížela.

"Ne, ani ne," řekla a pokrčila rameny. S tímto rozhovorem jsme se vydaly do jídelny. Než jsme tam vešly chytila mě Amanda za loket a otočila mě k sobě. Nechápavě jsem povytáhla obočí.

"A kdo ti to udělal?" chvíli jsem na ní zmateně zírala než jsem si uvědomila, co má na mysli.

"Nějakej chlápek, ale neviděla jsem mu do obličeje," odpověděla jsem jí na otázku. Očividně nebyla s mou jednoduchou odpovědí spokojená, ale brzy jí to přešlo. Vešly jsme do jídelny a v tu chvíli všechen šum utichl. Jediný kdo se vzpamatoval, byla Maggie. Přiběhla ke mně a objala mě. Chvíli jsem tam jen tak stála a až po chvíli jsem jí objetí opětovala. Když se ode mě odtáhla se zájmem si mě prohlížela.

"Asi tě moc krmíme!" Řekla a odcupitala ke svému místu, kde měla misku s jídlem. Amanda, která stála vedle mě zadržovala příval smíchu. Když jsem se na ní otočila, neudržela se a vybuchla smíchy. Pohoršeně jsem se na ní zadívala, ale i mě přemáhal smích. Otočila jsem se a šla si pro jídlo. Amanda mě, celá rudá v obličeji následovala. Když jsem si brala jídlo a hledala místo od někud se vynořila čísi ruka a strhla mě ke stolu. Podívala jsem se do očí svého únosce a široce se usmála.

"Ahoj! Kde jsi byla? Čekám na tebe celou věčnost." Pokrčila jsem rameny. "V pokoji, s Amandou," přikývl a sedl si na své místo vedle mě. Z druhé strany si ke mně sedla Amanda. Naklonila se ke mně a něco mi začala šeptat do ucha. Smála jsem se, aby to nebylo moc podezřelé.

"Neboj, nikdo si ničeho nevšimne," řekla chlácholivě. Otočila jsem se k ní a usmála se. Když si všimla, že v mých očích není klid, ale strach povzbudivě se usmála.

"Víš co? Odpoledne nebo spíš k večeru se za mnou zastav, jasný?" Nevěděla jsem na co, ale stejně jsem přikývla. Už jsem to nevydržela a tak jsem se musela zeptat. Ještě k tomu nahlas.

"Kde to vlastně jsme?!" Když jsem to dořekla, hovor v jídelně se znovu utišil. Nejdřív byli všichni zmatení, ale nakonec se všichni pomalu uklidňovali. Michael se vzpamatoval jako první.

"No, víš...Jsme vlastně...Jakoby v podzemí, víš? Je to ale jen dočasné. Stavíme takovou základnu, která bude obehnaná silnými zdmi, ale brzy bude hotová. Tady dole to potom bude fungovat jako útočiště pro nejhorší případy." Odpověděl. Od některých stolů sem lidé vrhali nenávistné pohledy. Hlavně na Michaela. Na mě zase nedůvěřivé, ale už ne nenávistné, jako tomu bylo v prvních dnech. Otočila jsem se zpět k Michaelovi. Ten se na mě usmíval.

"Promiň, neměla jsem se ptát," omluvila jsem se mu, ale on nad tím jen mávl rukou. Otočil se a zase si začal všímat té břečky, které říkají jídlo. Odfoukla jsem si z čela jeden zatoulaný pramen vlasů. Chytila jsem lžíci a začala jsem se tou břečkou krmit. Amanda jistě zpozorovala, že mi to moc nejede.

,,Budeš to ještě?" Kývla na misku s kaší. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ne, asi ne," odpověděla jsem prostě. Amanda mi sebrala misku a obsah byl v tu ránu v ní. Obdivně jsem zamrkala. Když to všechno Amanda snědla začala se zvedat ze židle. Už byla skoro na odchodu, když v tom si vzpomněla, že jí něco chybí. Nebo spíš někdo.
,,Claro?!" Zakřičela na mě přes rameno. Vzhlédla jsem od stolu a viděla Amandu, jak se jí na tváři rozlil úsměv. Zasmála jsem se na ní a šla jsem pomalu k ní. Když jsem stála téměř u Amandy, vzala mě za ruku a táhla mě z jídelny pryč. Mezi jednotlivými nádechy jsem se jí pokusila vysvětlit, že jdeme moc rychle.

,,Proboha, Amando! Co blázníš?" Amanda už funěla, když v tom jsme se zastavily před nějakým pokojem. Amanda se na mě otočila a zazubila se. Zhluboka se naděchla a zaťukala na dveře. Chvíli se nic nedělo. Amanda už byla nervózní, když v tom se otevřely dveře a v nich stál tak pětadvacetiletý mladík. Amanda se úplně rozzářila a vletěla mu do náruče. Kluk jí honem objal a koutkem oka se na mě podíval. Měl zlaté vlasy a hnědé oči. Byl skoro stejně starý jako Amanda. Ta si teď očividně uvědomila, že tu stojím, protože se vymanila s chlapcova sevření a zastrčila si za ucho zatoulaný pramen vlasů. Otočila se na mě a v jejích očích jsem viděla menší strach. Nevím, co to mělo znamenat. Amanda se zhlukoka nadechla, jakoby měla pronášet nějakou dlouhou řeč.

,,Claro, tohle je můj přítel." Řekla a zkoumavě se na mě podívala. Poté trochu smutně a odměřeně dodala.

,,Jmenuje se Daniel."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Violett Violett | Web | 5. ledna 2014 v 15:30 | Reagovat

Krásna kapitola, vážně se mi líbí :D Ale ted... něco tu nehraje. Ten Daniel se mi nezdá, nejenže otěhotněla s Danielem, ale prostě se mi nějak nezdá. Sice to může být jen má doměnka, ale kdyby to byl jen další kluk, tak bys ho nedávala na konec kapčy :D No láme mi to hlavou a já na to určitě příjdu :3

2 Ami Ami | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 15:34 | Reagovat

[1]: Díky!
A máš pravdu, něco tam nehraje, ale to se dozvíš o pár kapitol dál :-D A na konec jsem ho dala jen z jednoho nebo ze dvou důvodu - říkat Ti je nebudu :-D ALe řeknuti s tím Danielem mám ještě takový menší plány :-D A to jméno jsem tam dala naschvál :-)

3 Ellnesa Ellnesa | Web | 5. ledna 2014 v 15:56 | Reagovat

Daniel??? Si děláš prču, teď se mi to bude plést! Moc se ti povedla, teď přemýšlím proč ta shoda jmen... A proš se nachází na konci kapči...

4 Ellnesa Ellnesa | Web | 5. ledna 2014 v 15:56 | Reagovat

Jo a jaký chceš to klučičí jméno?

5 Ami Ami | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 16:02 | Reagovat

[3]: Jak by se Ti to mohlo plíst? jeden je mrtvej a tenhle roztomilej chlapeček :-D... A co jsi vymyslela?

[4]: Máš to na mailu :-D

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 5. ledna 2014 v 17:15 | Reagovat

Krásná kapitola. Docela mě to s tím klukem překvapilo. myslela jsem, že to bude její bratr, nebo někdo takový :D Příjemně jsi mě překvapila... Už se těším na další kapitolu, co se stane tentokrát.

7 Calla Calla | 5. ledna 2014 v 17:16 | Reagovat

:OOOO Ami... Proč tohle děláš? :DD Opravdu nádherná kapitola! Musela jsem se smát společně s Amandou. Ani nevím proč, ale bylo to vtipné. :D A co to kruci.. Daniel? :D Co je to za klučíčka? :D

8 Ilía Ilía | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 18:10 | Reagovat

Daniel?!?!?!?! OMG!!! Si děláš srandu ne?!?!?!
Doufám, že sem dáš brzo další. A doufám, že Daniel (ten živej) není žádnej zloduch. Jinak se neznám ! :D

9 Kačíí Kačíí | Web | 6. ledna 2014 v 5:38 | Reagovat

Panejo, panejo :-D  :-D  :-D
Miluju tuhle povídku... :-)  :-)  :-D
Nádherná kapitola :-)  :-)

10 Xanya Xanya | Web | 6. ledna 2014 v 14:43 | Reagovat

Já vždycky dostávám šoky z nějaké nečekané události. :-D Prostě krásná kapitola,souhlasím s Kačíí,miluju tuhle povídku. :3

11 Ami Ami | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 15:18 | Reagovat

[6]: Jo, díky! Další kapitolu už mám, ale musím jí ještě zkontrolovat a tak :-D

[7]: Copak já vím proč to dělám :-D A ten klučík :-D Překvapení!!! Jinak díky!

[8]: Já si nedělám srandu :-D Vážně :-)

[9]: Panejo a mě ta povídka tak baví!
Jinak mooc díky!

[10]: :-D Díky :-)

12 Angela Angela | Web | 6. ledna 2014 v 16:15 | Reagovat

Je to super!
Tím Danielem jsi mě úplně zmátla. :D Teď přemýšlím, jaké by to mohlo mít souvislosti... :D Něco na tom prostě nehraje. :D
Potřebuji další kapitolu a to hodně rychle. :D

13 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 6. ledna 2014 v 17:57 | Reagovat

konečně jsem to mohla dočíst, mrzelo mě že se mi rozbil počítač, protože nesnáším když mám něco rozečtené a nemůžu číst dál, ale naštěstí už je všechno ok a já si mohla pořádně počíst, musím říct, že je to čím dál zajímavější, moc se mi tenhle příběh líbí a hlavně styl jakým ho píšeš :-), těším se na další kapitolu :-)

14 Joss Joss | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 11:21 | Reagovat

Daniel? Sakra, má to nejaký dôvod? Táto kapitola to zase trochu zamotala, už sa teším na pokračovanie. Píšeš skutočne krásne a to nielen túto poviedku. :)

15 Katie Katie | Web | 11. ledna 2014 v 17:27 | Reagovat

Páni, to teda nabírá směr =D Hned jdu na další kapitolu.

16 Neimã Neimã | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 20:51 | Reagovat

Tak to je supééér  a ten Daniel mě naprosto dostal!!! Jdu číst další kapču.

17 Kessi Kessi | Web | 8. února 2014 v 18:54 | Reagovat

Jůů :DD Zase dobrý pokráčko. Škoda že to nejspíš nebude ten její Daniel ale pokud ano, bylo by to šíleně super!! :D Asi musím jít číst dál :D

18 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 23. března 2014 v 10:45 | Reagovat

Wow! Další Daniel, budeš muset psát do závorky jakej Daniel je ten Clary, a jakej Daniel je Amandy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama