Identita||Sedmá kapitola

22. ledna 2014 v 18:44 | Ami |  Identita
Konečně! Já vím, že tu teď vůbec nejsem a omlouvám se, ale nemám na to náladu!



Sakra! Co jsem čekala! Co? Co? Nic! Tak jo, uklidni se, uklidni se! Zhluboka jsem se nadechla a objala Amandu. Stáli jsme před Danielovým pokojem. Daniel stál ve dveřích a s úšklebkem se na nás díval. Když jsme přišly a Amanda zaťukala - Pětkrát! Otevřel nám Pan Nafoukaný! Já jsem nakoukla do pokoje, jestli tam náhodou není ten zelenooký sexy kluk! Bože! Ale nebyl. Amanda s Danielem si mě nevšímali, jelikož byli dost zaneprázdnění. Odkašlala jsem si a ti dva se na mě konečně otočili. Amanda se na mě omluvně zadívala. Pokrčila jsem rameny a chtěla jsem odejít, ale Amanda mě ještě stihla obejmout. Když jsem se vyprostila z jejího objetí, zašeptala mi:

"Šetři se, ano?" Usmála jsem se na ní a zbrkle přikývla. Když jsem už konečně chtěla odejít zadržel mě Daniel.

"Ehm - Claro? Kdybys chtěla zase nějaký to ovoce, řekni! A nebo za tebou někoho večer pošlu, aby ti nějaký dones," překvapeně jsem se na něj otočila. V jeho očích byla lhostejnost a už byl asi...nervózní, že jeho a Amandu zdržuju. Přikývla jsem a teď už doopravdy odešla.

Cestou do svého pokoje jsem se loudala chodbami. Nic konkrétního jsem nedělala. Jen jsem se procházela, když v tom jsem si zase vzpomněla na zelenookého. Neviděla jsem ho. Ani jednou, jen v Danielově pokoji. Vzpomněla jsem si na oči jednoho z psychopatů, který seděl na posteli a na jeho vlasy a...Z vedlejší chodby jsem uslyšela nějaký povyk. Sténání. Hekání a křik! Vydala jsem se za tím hlukem. Když jsem došla na konec chodby křik byl ještě hlasitější. Zježily se mi všechny chloupky na těle. Nevěděla jsem, co spatřím a ani jsem nevěděla, jestli to chci vidět. Zvědavost mi ale nedala. Vykoukla jsem z chodby v níž jsem byla a uviděla to...Všude byli zranění lidé. Většinu z nich tvořili muži. Všichni na sobě měli krev. Buď jejich nebo cizí, ale to jsem nedokázala určit. Očima jsem brouzdala po mužích. Řekla bych, že to byli nějací vojáci. Možná se mýlím! Otřásla jsem se při pohledu na krev. Nevadil mi, ale tohle...Zhluboka jsem se nadechla a prohlížela jsem si lidi. Nikdo mi nebyl povědomý. Z nějaké místnosti přibíhaly ženy v bílých pláštích. Odváděly zraněné do té místnosti, ze které se ozývaly ty skřeky. Už jsem se chtěla odvrátit a jít do pokoje, když v tom jsem ho uviděla. Byl opřený o stěnu a očividně s námahou oddechoval. V obličeji byl celý bledý a jeho zelené oči jakoby zářily. Naklonila jsem hlavu a se zájmem si ho prohlížela. Na tváři měl krvavý šrám. Táhl se mu od spánku k bradě. Zatajila jsem dech a raději si zkousla ret. Jeho pohled směřoval do podlahy, ale asi ucítil něčí pohled, což mně se dělo často. Ohlédl se mým směrem a už se chtěl odvrátit, když v tom si asi vzpomněl, kdo jsem. Rychle ke mně pohled znovu stočil. Trochu se usmál, ale přitom zkřivil tvář bolestí. Zacukaly mi koutky, abych mu úsměv oplatila. Bohužel mi to nevyšlo. Bože, bože, bože! Ksakru! Co. To. Se. Mnou. Je?! Chvíli jsme se na sebe koukali, když v tom Zelenooký zaskučel a zhroutil se na zem. Sakra! V tu chvíli jsem reagovala praštěně. Vyběhla jsem ze svého úkrytu k němu. Když jsem byla téměř u něj všimla si mě asi doktarka nebo kdo to byl zač. Nedůvěřivě se na mě koukala.

"Eh, já...Mohla bych s něčím pomoct?" Pořád si mě nedůvěřivě prohlížela. Zrudla jsem jako rajče a zadívala jsem se do země.

"Claro?!" Otočila jsem se. Za mnou stál Michael. Do prdele! Naprázdo jsem polkla. Nervózně jsem se ošila. Byla jsem v háji! Doslova. Michael se na mě koukal se zdvyženým obočím. Oplatila jsem mu to stejným pohledem.

"Co? Chci jen pomoct!" Michael ke mně přistoupil a chytil mě za zápěstí. Vyškubla jsem se mu a ukázala na Zelenookého.

"Můžu mu pomoct!" Michael mi nakoukl přes rameno a znechuceně se na mě podíval. Prstem ukázal na Zelenookého.

"Jemu?!" Zasmál se.

"Jo, jemu!" Odsekla jsem. "Je to snad nějaký problém?" Optala jsem se. Michael zavrtěl hlavou. Usmála jsem se.

"Takže mu můžu pomoct?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase.

"Pro mě za mě!" Odsekl naštvaně Michael. Zelenooký zase zasténal. Otočila jsem se k němu a klekla jsem si na zem, abych se mu dívala do očí. Odhrnula jsem mu z očí medové vlasy. Zase zasténal.

"Neboj, nic ti neudělám!" Začala jsem ho uklidňovat jako malé dítě. Unaveně se mi zadíval do očí. Usmál se na mě.

"Chci ti pomoct," řekla jsem mu. Pomalu přikývl. Chtěla jsem ho vzít k sobě do pokoje, jelikož tam zbyly obvazy a tady jsem zůstávat nechtěla. Ohlédla jsem se za sebe. Pořád tam stál a pozoroval nás. Michael.

"Teď...Ehm, můžeš vstát?" Zelenooký se pousmál. Přikývl a společnými silami jsme se zvedli. Když jsme chtěli vyklopýtat z místnosti zastavil nás Michele. Nasupěně jsem se na něj zamračila.

"Co zas?!"Naštvaně jsem se na něj zašklebila. Idiot! Michael ke mně přistoupil a zasyčel mi do ucha: "Dej si na něj pozor!" Sykl a odešel. Nechápavě jsem se za ním dívala. Do reality mě vrátil až Zelenooký, který se vedle mě nepříjemně ošil. Rána na obličeji mu ošklivě krvácela. Pomalu jsme kulhali k mému pokoji. Nebylo to daleko. Celou cestu jsme mlčeli. Když jsem otevřela dveře, které vedly do mého pokoje uvědomila jsem si, že mě Zelenooký upřeně pozoruje. Opřela jsem ho o stěnu, abych mohla otevřít a zavřít dveře. Znovu jsem ho podepřela a dovedla ho k posteli. Pomohla jsem mu, aby se na ní mohl posadit. Když se tak stalo, odšourala jsem se ke stolku, co stál na kraji místnosti. Otevřela jsem šuplík a vyndala z něho pár obvazů (jen pro případ), náplast a dezinfekci. Pomalu jsem se otočila k posteli. Zelenooký chlapec se opíral o zeď a oči měl zavřené. Naklonila jsem hlavu na stranu a začala jsem si ho prohlížet. I když měl na tváři krvavý šrám, vypadal skvěle.

Lehkým krokem jsem došla k posteli a sedla si vedle chlapce. Postel se se mnou zhoupla. Zelenooký slabě zasténal a otevřel oči. Chvíli mu pohled bloudil po místnosti až konečně našel mě. Dívali jsem se jeden druhému do očí. Byla jsem první, kdo se odvrátil. On po chvíli také odvrátil pohled. Byla jsem nervózní! Neměla jsem proč! Jenom chci ošetřit kluka, který je už tak napůl v bezvědomí! Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Pomaličku jsem se k němu natáhla. Chytila jsem ho za bradu a hlavu mu otočila k sobě. Trochu ho to překvapilo, ale nebránil se. Ze stoličky jsem si vzala látku a pocákala jí dezinfekcí. Látka byla čistá, jelikož jsem viděla, jak jí Amanda umývala. Klepaly se mi ruce a proto jsem rychle odložila lahvičku s tekutinou. Opatrně jsem kusem látky přejela Zelenookému přes šrám. Zasyčel bolestí. Měla bych přestat, ale neudělala jsem to. "Promiň," zašeptala jsem. Když jsem ránu vyčistila, prohlédla jsem si ji. Nebyla nijak zvlášť hluboká, ale přece jen. Proužek obvazu jsem zalepila náplastí. Jakmile měl přikrytou ránu, chtěla jsem se zvednou z postele, když v tom mě Zelenooký zadržel.

"Díky," syknul slabě. Se zájmem jsem se k němu otočila. Slabě se usmíval, ale to stačilo. Oplatila jsem mu ho zbrklým úsměvem.

"Není zač," odpověděla jsem nenuceně. Bylo vidět, že se mu ulevilo. Chvíli si mě jen tak prohlížel. Ošila jsem se. Jak trapné! Už jsem to nevydržela a vstala. Odnesla jsem věci zpět do šuplíku. Když jsem se otočila, vykřikla jsem. Za mnou stál ten Zelenooký šílenec! Vyděchla jsem úlevou. On se jen zakřenil. Já myslela, že je na tom hůř. Taková pošetilost.

"Jsem ráda, že ti je líp," odsekla jsem trochu podrážděně. Usmál se.

"Jo, je mi líp, díky!" Počkat! On řekl díky? Už podruhé?! Povytáhla jsem obočí. Ten pošuk, který odemě stál pár centimetrů si bude...vyskakovat? A ještě se blbě culí! Ještě před okamžikem byl skoro v bezvědomí! Protočila jsem oči. Zelenooký povytáhl obočí. Zamávala jsem si před obličejem rukou.

"Eh - Neměl bys být náhodou...?" Nedořekla jsem to, ale on to očividně pochopil. Zacukaly mu koutky. Doufala jsem, že... Ale nic, nemysli na to! Už už jsem něco chtěla odseknout, když v tom jsem dostala kopanec. Nechápavě jsem zkřivila ústa bolestí. Až za chvíli jsem si tak nějak vzpomněla, že to bylo zevnitř. Sakra! Sakra! Sakra! Vůbec jsem nepřemýšlela a tak jsem udělala to nejjednoduší. Otočila jsem se k tomu šílenci zády. Konejšivě jsem si položila dlaň na břicho. Bude to dobrý! Bude to dobrý! Opakovala jsem si v duchu. Když jsem se já i...dítě uklidnili, otočila jsem se zpět k Zelenookému. To není možné! Ještě před chvílí se mi válel po posteli a dělal, že umírá!

"Clara," řekla jsem. Nenuceně. Ten...blbec? Dobře, ten blbec se jen blbě usmíval.

"Já vím!" Řekl. Pobaveně jsem si odfrkla. Povytáhl nechápavě obočí! Proboha! Dnes už po několikáte! Je děsně...Sexy? Tak jo, víš, že bys na to neměla myslet! Haló! Máš dítě! Můj vnitřní hlas mě odrazoval. Já na něj zase tak moc nebrala ohledy. Chtěla jsem jít do postele a spát, ale to jaksi nebylo možné. Ukázala jsem na postel a ten frajírek přikývl. Pomalým krokem opouštěl místnost. Když už jsem byla ráda, že vypadne, zastavil se.

"Adam," řekl a odešel.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 22. ledna 2014 v 19:10 | Reagovat

Tahle kapitola mě dostala O_O Vážně píšeš skutečně úchvatně, a to, jak se nakonec zastavil a řekl své jméno...uáááá :-D

2 Calla Calla | 22. ledna 2014 v 19:28 | Reagovat

Tahle kapitola byla úúúúžasná!! Úplně jsem si Adama představila.  A usmívala jsem se přitom jako nějaký blázen. :DD

3 Ellnesa Ellnesa | Web | 22. ledna 2014 v 19:32 | Reagovat

On/ ona ji kopl/koplo!!! A Adam... prostě boží.
Je děsně...Sexy? Tak jo, víš, že bys na to neměla myslet! Haló! Máš dítě!
Ehehe!

4 Ami Ami | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 19:43 | Reagovat

[1]: Fákt?! To jsem ráda! :D

[2]: Díky!

[3]: On/Ona jo :-D Dobrý, ne? Já věděla, že se Ti bude líbit! No, jo, takovej magůrek jako Mikoušek!
Jó a ta věta se mi děsně líbí! Jsem geniální!

5 Ellnesa Ellnesa | Web | 22. ledna 2014 v 19:45 | Reagovat

[4]: No jo, až na to že Mikoušek bude tatínek... vymysli mi jména pro holčičku!

6 Ami Ami | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 19:58 | Reagovat

[5]: Já?!
Haraší Ti v bedně nebo co?! No tak jo!

7 Kačíí Kačíí | Web | 23. ledna 2014 v 12:55 | Reagovat

Adam vypadá slibně :-D  :-D  :-D
Pěkná kapitola :-)  :-)

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 23. ledna 2014 v 15:55 | Reagovat

Krásná kapitola.. :-) Ten frajírek se mi docela zamlouvá. Sice ji nemusel tolik strachovat, ale byla ta od něj svým způsobem roztomilé... :D Už se těším na další kapitola a na to jak se to bude s Adamem vyvíjet.. :-)

9 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 23. ledna 2014 v 19:17 | Reagovat

konečně další kapitola.. nemůžu se tohohle příběhu nabažit.. vždycky mě něco překvapí stejně jako teď.. honem další kapitolu!! :-)

10 Zzz Zzz | Web | 24. ledna 2014 v 20:07 | Reagovat

Úžasné! Kdy dáš další kapitolu. Toho Adama jsem si celou dobu představovala a cítila jsem se jako Clara. Ta věta s tím Haló! Máš dítě. Je opravdu geniální. :)

11 Ami Ami | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 20:12 | Reagovat

[7]: Díky!

[8]: On je roztomilý! A děkuju!

[9]: To mě těší!

[10]: Nevím, kdy bude další :D Abych pravdu řekla, nemám čas a nemám chuť, takže... Ale děkuju!

12 Xanya Xanya | Web | 24. ledna 2014 v 21:17 | Reagovat

Aww,ten Adam je celkem muj typ. :-D A jmenuje se stejně jako můj předrahý bratr. >.< XD
Kapitola úplně úžasná,jsem zvědavá jak se to s ním dál bude vyvíjet. A ta věta byla fakt dobrá,souhlas s ostatníma :-D

13 Ilía Ilía | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 11:39 | Reagovat

Adam je celkem hodně můj typ. :-D Vrrr! :-D
Haló máš dítě! Ano pokračuj hezky dál. Adam je totiž můj. Nikoho jinýho :-D
...omlouvám se. To jsem jen mluvila s těhulkou :-D
Rychle další kapitolu.

14 Neimã Neimã | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 21:04 | Reagovat

Super jméno... Adam A nevím proč, ale připadá mi, jako bys to psala z vlastní zkušenosti, ale to není moc správně, že?
No, prostě a jednoduše..
RYCHLE DALŠÍ KAPITOLKU PROSÍM! ;-)

15 Joss Joss | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 10:52 | Reagovat

Páni, no ja som v šoku, táto kapitola je plná prekvapení, jednak znova ten zelenooký chalan- Adam a proste to jeho zvláštne správanie a tiež by som rada vedela, čo sa to tam stalo, že tam boli toľkí zranení. Je tu toľko otázok, ktoré ma teraz trápia.. ako aj to, čo myslel Michael tým, že by si naňho mala dávať pozor. Ako už predchádzajúci komentár, prosím aj ja rýchlo ďalšiu kapču. :)

16 Ami Ami | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 11:10 | Reagovat

[12]: :-D Můj drahý brácha se zaky jmenuje Adam :D A díkes!

[13]: Hele!!
Ale Adam je můj né Tvůj!!!!!!!
Tak jo, budu se snažit :-)

[14]: Díky!
Jé, co já bych dala za něco takového :-D
Budu se snažit pohnout :-D

[15]: :D No jo, už se v tom, co bych měla objasnit trochu ztrácím :D
Budu se snažit co nejdřív :D

17 kíík :D kíík :D | Web | 26. ledna 2014 v 14:17 | Reagovat

Páni :OOO to je naprosto úžasný... :OOO hej že bych to začala číst :o? asi jo :D .. moc se ti to povedlo :DD

18 Angela Angela | Web | 5. února 2014 v 10:54 | Reagovat

Skvělá kapitola!
Hm..., takže Adam. :D Tohle jméno se mi hrozně líbí. :-D Je to vážně úžasný a hned jdu na další kapitolu! :D

19 Kessi Kessi | Web | 8. února 2014 v 19:13 | Reagovat

Mě se jména Adam nelíbí ale myslím že musí být fakt hezký. Chová se vážně divně :D jinak, dobrý díl :)

20 Katie Katie | Web | 12. února 2014 v 9:18 | Reagovat

To byl snad zatím nej díl, který jsem četla. =D Moc povedené. ;-)

21 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 23. března 2014 v 11:00 | Reagovat

Sakra co je to za blba(promiň) Adama???
Jinak mi ten Adam připomíná toho áčáka kterej s náma chodil na anglinu v pátý.

22 Ami Ami | E-mail | Web | 23. března 2014 v 17:12 | Reagovat

[21]: :-D Magorní blb!
Nekecej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama