Amiin Deník (7.3.)

7. března 2014 v 15:10 | Ami |  Amiin Deník
První zápis do deníčku...



Znáte ten pocit, že jste přes den až otravně happy a potom...BUM! Dobrá nálada je pryč. Tak nějak je teď mně...
Ve škole jsem veselá, ale tam se vážně bavím. Jen často používám přetvářku. Jsem tam prostě v pohodě, ale když je čas jít domů! Každý má určitě rád, že někomu (nám začínají prázdniny) začínají prázdniny, těší se až skončí škola a hurá domů. U mě je to naopak. Škola je pro mě jako můj třetí domov. Ale pouze naše třída. Jídelna, šatny... - To už zase ne! Jen naše třída a náš kolektiv. Nejúžasnější je, když tam není Benda! Ale to neřeště. Lidi od nás mě dokážou rozesmát a tak na svoje trápení zase tak nemyslím. Pořád si myslím, že nám Ampapa nasypal něco do té coly :D! Naštěstí mám ve škole Ell, Honzíčka, který mě příšerně otrvuje a je s ním sranda a pak ostatní kluci. Někdy si popovídám s Káťou, Julčou a výjímečně na anglině s Tinou. S Anet to taky celkem jde, ale pořád se na mě tak kouká, jako bych měla na čele napsáno BLBEC, nebo něco tomu podobnému...Ale asi bych se měla dostat k dnešku...
Příchod do školy byl bez problému, dokonce jsem se vyhla návalu 8.B a toho magora, co má vedle mě skříňku a děsně se rozvaluje. Ve třídě před hodinou jsme s Ell měly naše obvyklé kecání + dodělávání úkolu, což je úplně typické! Večer 6.3. jsme si psaly a ze mě vypadlo, že mám depresi, ale ve škole jsme se o tom s Ell zatím nebavily. Hodina matematiky proběhla celkem v klidu. Povídání s Káťou přes uličku. Pozorování neschopného Ampapi, až to vedlo k pohledům na Ell, která byla tak zaneprázdněná matikou, že si mě nevšímala. Zato ale Anet jo! Zase ten pohled: DIVNÁ!! A tak dál. Radši jsem se odvrátila a dělala, že něco počítám a nebo jsem si povídala. Ale je divný sedět na matiku a občanku s někým jiným než s Ell. S Káťou je to normální. O přestávce jsme zase tlachaly, potom moje oblíbená ájina a potom moje nová noční můra! Tělocvik! Měly jsme být spojený s klukama. To zase tak hrozný nebylo, ale já se musela zbavit svého zelenkavého svetříku s dlouhým rukávem. V šatnách jsem na Ell tak nahodila, že jsem se večer omylem řízla o nůžky a tak trochu jí ukýzala tu čárku, která se mi táhle na vrchní straně zápestí. Bezpečně jsem jí měla zamaskovanou rukávem, ale na tělák mám krátký rukáv, takže jsem byla odhalená. Nikdo si myslím ničeho nic nevšiml, až na Ell, které to až moc dobře myslí! Nejspíš mě prokoukla.
"To nebyla náhoda, co?" Na to jsem jen pokrčila rameny a dál jsme to naštěstí nerozebíraly. Každopádně, Ell něco tuší...
Potom šly hodiny pohodově a koněčně se mělo jít domů. Cestou domů jsem dojedla šneka, kterého jsem měla na svačinu a dopila pití. Doma na mě čekala ségra, která si zlomila prst při vybice. Něco si kreslila a já byla 5 minut sama v pokoji. Dokud nepřijel "taťka" s bráchou ze školky. A začalo pěklo. Brávha pořád otravuje a leze mi do postele, kde jedině můžu být schoulená do klubíčka a brečet. Taťka je se ségrou v obýváku a aspoň na chvíli mi dává pokoj. Když přijeli, teda, než přijeli jsem rychle vyndala nůžky a jemně jsem přejela na kůži u zápěstí, kde byla přechozí ranka. Už před pár dny jsem měla nutkání to zkoušet, ale něměla jsem na to odvahu, ale ani ten ji dostatečně nemám...Zatím! Ráda bych se někomu svěřila, ale rodičům nemůžu. Ti by mě hned poslali k psycholožce. Stačí, že jsem už jednou měla namále. Ell tím nechci zatěžovat a Vás taky ne, ale když už jsem se do deníčku pustila.
Doufám, že než přijede mamka z práce a já se dozvím o čem si s tetou povídaly (určitě nás drbaly), budu mít snad pokoj. Až přijede bude už skoro večer. Skoro. Budu si nenápadně číst, nebo psát a nějak to přežiju. A večer bude klidný, jelikož dávají můj další oblíbený seriál - První republika a potom spánek!
Celou dobu, co tenhe zápis píšu mě svrbí ruka. Asi bych si jí měla zase jít namazat. Tajně...
Ami

Když si to po sobě čtu, přemýšlím, jestli to vůbec byl dobrý nápad...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | E-mail | Web | 7. března 2014 v 15:45 | Reagovat

WooHoo Vy máte ve škole skříňky? :D Se máte, my ne... Ale samozřejmě ti sem k tomu napíšu ještě něco smysluplného. :)
Ami, ty víš, jak jsem na tom já, takže píšu: Koukám, že také s otcem nemáš nejlepší vztah, soudím tak kvůli těm uvozovkám u slova "taťka". Nevím, jestli mi budeš věřit, ale já vím jak ti je. :) Vyhrab se z toho, kamarádi ti pomůžou, já žádné nemám, proto jsem do toho spadla tak hluboko. :) Ty máš Ell a Honzíčka, musím podotknout, že je lepší svěřit se klukovi, tedy, nic proti Ell, protože ona je určitě také skvělá a chápavá kamarádka. :) Ostatně, kdyby ti bylo nejhůř, zastihneš mě na mailu v každou denní i noční hodinu. Můžeme si pomoct navzájem. :)
A deníčky si piš, pak je to o něco lepší. :)

2 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 7. března 2014 v 16:34 | Reagovat

Ami, mĕla jsi se svĕřit! Já jsem na tom schodou okolností stejnĕ. Od čeho jsme nejlepší kamarádky? Ale já ti to nevyčítám! A je mi docela líto, že se v pondĕlí neuvidíme, každopádnĕ mĕ čekej na emailu... Víc se sem bojím napsat...

3 Fie§ta Fie§ta | E-mail | Web | 7. března 2014 v 16:39 | Reagovat

To já zas ne. Ve škole se mnou nikdo nebaví. Říkají mi Cvok, Knihomol atd. Do školy se nerada vracím... Taky nenávidím tělocvik. A taky se řežu. Ještě jsem do toho nespadla, ale to brzo přijde. Moji jediní kamarádi jsou na skypu a ty jsem dokonce ještě ani neviděla. A souhlasím s Camillou. Nejsi jediná, kdo má tyhle problémy. Vždycky je někdo, kdo stojí při tobě. Věř, nebo ne. Je to tak. Už mě fakt nenapadá, co ti mám říct. Jen hodně štěstí :)
A ještě jednou souhlasím s Camillou. Piš si deníčky, piš. Zkus se  toho vypsat :) Snad ti to pomůže :)

4 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 7. března 2014 v 18:05 | Reagovat

No, já ve škole často zapomínám na to jak je mi hrozně, protože naše třída je dost vtipná.. ale jen tak napůl. Kromě Neimy, (Yamm a Ann a Zoe) totiž nemám opravdového kamaráda a navíc se ani těm nesvěřuju:/ Naše třída je sice vtipná, ale hrozně povrchní a taková.. no prostě takový:/ Chápu jak ti je. Já dneska měla super náladu, protože u nás přespávala Neima a pak najednou výtvarka, mi do uší tepou linkini a já kreslím. A nedaří se mi to. A nebaví mě to. A nechci a nechci. Ale učitel, že pry to musím dokreslit. Vlastně jsem se tam ve výtvarce nepořezala jen proto, že jsem nemohla najít jehlu z kružítka.. dokonce jsem se tam rozbrečela. Ale nikdo si toho nevšiml, ani Neima ne..
navíc jsem jednou prozradila mamce že mám depku a ona si pak všimla toho, že na mojí pravé ruce se podezřdřele často objevují šrámy. nakonec jsem se zařala čezat tam, kde to nejde vidět, protože mi mamka taky "vyhrožuje" psychologem. Ale díky blogování se jakž takž držím nad vodou.. :-?

5 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 7. března 2014 v 18:06 | Reagovat

[1]: Přečetla jsem si dvě první věty a chytla jsem výtlem xD Vy nemáte skříňky Cam? O.o :D Ehrm... Pardon, to bylo ošklivé o:)

Taky ti začínají prázky Ami? (já se nedivím, to je taková standardní otázka, když jsme na té Vysočině :)
Já si myslím, že deník je dobrý nápad. Taky jsem si ho založila, i když zatím tam jsou jen dva zápisy... Nepíšu to do počítače, tam se to dá vyhledat. A  víš co mi na mém deníčku pomohlo? Pozitivní nadpis "Be strong" :)

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 7. března 2014 v 18:33 | Reagovat

Ten pocit neznám. Já mám depku pořád, ať jsem ve škole, nebo ne. Přetvářky musí používat všude a docela mě to štve. A buď ráda, že máš ve škole, tak dobrý kolektiv. My máme úplně na tři věci. Všichni se tam jen pomlouvají za zády a dělají si naschvály... -.-
Ty se řežeš?! Jestli jo, tak si fakt magor a zastřelím tě! -.- Já vím jaké to je, vlastně jsem to taky dělala, ale je to hrozný zlozvyk, takže s tím nezačínej...

7 Wiky Dream Wiky Dream | E-mail | Web | 7. března 2014 v 18:54 | Reagovat

Myslím, že hodně z nás mělo takové deprese a pomýšlelo na sebepoškozování.. Ani já jsem nebyla vyjímkou.. dřív, ale musím tě varovat, po řezání zůstávají jizvy, už se nemusí nikdy zahojit, kor od nůžek.. Jednou toho budeš litovat.. Máme ve škole holku.. Je v prváku a ruce má samou jizvu, vzhledem k tomu že z ní má být kadeřnice to není zrovna ideální a to neplatí jen u mého oboru.. víš že tě právě třeba kvuli jizvám nemusí zaměstnat? Ať to má být tvoje vysněná práce, nebo třeba někde ve fabrice, prostě s tím můžeš mít potom problémy... navíc hrozí infekce a podobně.. Prosím nedělej to, nedělej ze sebe blázna.. v ničem ti to nepomůže, spíš to všechno zhorší, zkus to řešit jinak, zkus si doma s někým promluvit, vypiš se z toho, jdi na procházku, cokoliv, jen né tohle, to je špatně :-(

8 Kate Kate | E-mail | Web | 7. března 2014 v 19:36 | Reagovat

Holky, vás to řezání bude ještě mrzet...
Ale teď k tobě - doufám, že se z toho rychle dostaneš, a nestalo se něco fakt otřesného - to bych ti totiž nepřála. :/

9 Kačíí Kačíí | Web | 8. března 2014 v 8:42 | Reagovat

Taky jsem se řezala a poradim ti jedno, už to víckrát nedělej, stejně jednou budeš muset k psychologovi, protože to nepůjde se odnaučit, přestan dokavad můžeš :-)

10 Zoey Zoey | Web | 8. března 2014 v 17:09 | Reagovat

Ami, prosímtě nech toho sebepoškozování, je to věc, které se už nemusíš zbavit :-( Je to snad to nejhorší, na co se můžeš v dané chvíli obrátit, a navíc, každá situace má i jiné východisko než tohle...určitě je tady na blogu i okolo tebe ve škole spousta lidí, kteří tě mají rádi a pomůžou ti..ale řezat se nesmíš. Protože pak se to jednou může pokazit, a budeš mít celý život víš kde.

11 Lory Lory | Web | 9. března 2014 v 19:25 | Reagovat

Je dobře žes to někomu řekla. Já vím jak se cítíš, neznám teda tvůj důvod, ale vím jak ti je. Já bych se bez toho abych se mohla vypsat na blog asi neobešla, nemělo to hlavu ani patu ale pomáhá to... prosím tě o jedno, nesmíš se podřezat! Vždycky je nějaký světlo nakonci tunelu. Já jsem se o to snažila už mockrát, ale nikdy jsem nesebrala tolik odvahy na to abych to dokončila a když už, tak vždycky přišla nějaká věc,co mi v tom zabránila a já jsem za to ráda...

12 Zzz Zzz | Web | 9. března 2014 v 19:38 | Reagovat

Prosím přestaň se sebepoškozovat. Máš sice pocit, že to pomáhá, ale to tak není. Radši se někomu s problémy svěř, ale neubližuj se. Tělák byla moje noční můra, ale teďuž není. Deníček se mi od tebe dost dobře čte.

13 Aurélie Aurélie | Web | 10. března 2014 v 12:49 | Reagovat

nebudu ti psát přestaň s tím, protože tě chápu... spíš by ses mohla snažit najít někoho, komu budeš schopna toto říct... a doufám, že to nebude trvat dlouho a brzo s tím skončíš, protože pak toho budeš litovat...

14 Angela Angela | Web | 10. března 2014 v 15:50 | Reagovat

Závidím ti, že máte ve škole dobrý kolektiv, já se u nás ve škole vůbec necítím dobře a pořád se přetvařuju.
Mohla bych napsat, abys s tím přestala, ale docela ti rozumím, ještě nedávno jsem měla problém s řezáním a musím říct, že jsem přestala sama od sebe, nikomu jsem se nesvěřila. Je na tobě, jestli se někomu svěříš, ale snaž se na to moc nemyslet, omezit to a nechat toho. Dělej to, co tě baví, snaž se zabavit, abys neměla čas na to myslet. Pokusit se přestat hned na začátku, než bude pozdě...

15 Kikča Kikča | E-mail | Web | 12. března 2014 v 21:02 | Reagovat

hmm.. :o Já nevím co ti na to mám říct.. :-D Já jsem spíš půl na půl.. občas se těším do školy a jindy zase domů.. Vážně.. A deprese? Co čtu tak jich má ted' docela dost lidí.. :/

16 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 19. března 2014 v 15:01 | Reagovat

ty se opravdu řežeš do ruky?  O_O  To bych do tebe snad nikdy neřekla, možná tak do nějakýho týpka a amaterá jako jsem např. já. S depkou nejseš jediná, taky jsem ji často mívala(ale i teď ji někdy mám). A deníček piš dál, mě z tý depky taky pomohlo. Naši ho naštěstí ještě neviděli, protože ho mám zchovaný pod matračkou v posteli.

17 Ami Ami | E-mail | Web | 19. března 2014 v 18:35 | Reagovat

[16]: :-D Ha! Já ho mám pod polštářem a vždycky mám ty zápisy tááááák dlouhý, že budu za chvíli potřebovat novej sešit :D Ale už mě taky napadlo ho dát pod matračku! Tam nikdo nechodí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama