Poslední rasa||1. kapitola

5. března 2014 v 17:34 | Ami
Ahojky! Konečně něco normálního! Kapitola k PR! Vzpomínáte na ten prolog, né?
Pozn.: Tahle kapitola psána před...dlouhou dobou :D



"Proboha, Alex! Na co jsi ksakru myslela?!" Madam Gilotina, jak jsem jí říkala, na mě začala prskat a nadávat mi. Ve skutečnosti se jmenovala madam Olivia. Děsné, ale moje jemňoučké jméno je taky na hovno! Teda, mně se zdálo takové pro srágory! Madam Gilotina si mě měřila povýšeným pohledem. Zamumlala jsem tichou omluvu. Mohla za ní být ráda, protože se většinou vůbec neomlouvám. Ta ženská mi už lezla na nervy a to dost!

"Mrzí mě to, ale ta holka si o to koledovala!" Zakřičela jsem na ni. Ta mrcha si jen odfrkla a pokračovala ve výchovné přednášce. Já jsem jí ale vůbec neposlouchala. Blbka! "Posloucháš mě vůbec?!" Vyjela na mě. Přikývla jsem. Jí to moc nepřipadalo.

"Tak jak to bylo?"

"No, ono..." Začala jsem pomalu. Madam Gilotina pozvedla ruku a já jsem okamžitě zmlkla. Zadívala jsem se do země. Věděla jsem, co teď příjde. Zhluboka jsem se nadechla. "Víš, co tě teď čeká?! Jelikož jsi porušila pravidlo, a to už po druhé budeš potrestána," řekla a já mlčky přikývla. Popravdě, porušila jsem už několik tisíc pravidel, ale v tuhle chvíli se mnou ztratili trpělivost. Chápala jsem to. To určitě! Nechala jsem chcípnout tu mrchu, která by nám pomohla najít toho magora. Tada, abych to upřesnila. JÁ jsem jí zabila. Je to náš úkol. Nemůžu za to, že jsem se narodila jako zrůda. Démon! Neříkám, že se mi nelíbí zabíjení, ale... "Teď jdi do mučírny!" Vyštěkla na mě madam Gilotina a já poslušně opustila místnost. Cestou do nápravné mučírny jsem si neustále opakovala, jaká je to mrcha a to bylo ještě slabé slovo.

***

"Konečně!" Zahřímal drsný hlas, když jsem nakoukla do místnosti. Pomalu jsem se dostavila k onomu muži, za kterým mě ta příšerná ženská poslala. Divým se, že mi rovnou nenechala setnout hlavu. Bohužel jsem pro ni celkem důležitá, ale k tomu někdy jindy. "Pane!" Řekla jsem co nejpevnějším hlasem. Nevěřili by jste mi, ale měla jsem strach. Ano, strach! Polkla jsem, neboť se na mě ten bastar koukal. Řekla bych, že madam Gilotina s ním určitě něco měla. Ostatně, jako s každým odsud.

"No konečně! Košili sundat!" Zatnula jsem zuby. Přece se tady nebudu vyslíkat!

"Ale, pane?!" Pokoušela jsem se ho obměkkčit, ale marně. Podíval se na mě přísným pohledem. Odfoukla jsem si zatoulaný pramen z obličeje. Pomaličku jsem si rozepínala knoflíky. Naštěstí jsem měla pod košilí tílko. Naštěstí. Svlékla jsem si košili a odhodila ji stranou. Lehkým krokem jsem se opřela o sloup, který stál ve středu místnosti. Čekala jsem první ránu. Slyšela jsem, jak muž něco hledá. Normální člověk by to neslyšel, ale já jsem nebyla normální. Jsem démon!

Prásk!

Na záda mi dopadl bič. Sykla jsem bolestí. Cítila jsem, jak by záda pulzují horkem.

Plesk!

Teď už mi hořely i bolestí. Sakra! Do prdele! Zatnula jsem pevně čelist a čekala než to přejde. Po několika dlouhých minutách jsem přestala počítat rány.

Prásk!

Že by patnáctá?! Nevěděla jsem. Začalo se mi mlžit před očima. Všechno jsem viděla rozmazaně. Po čele, tvářích, krku, zádech, všude mi stékal pot smíšený s krví. Záda už jsem skoro necítila, ale otupující bolest ano.

Prásk!

Hlava se mi pohupovala na hrudi. Nevnímala jsem nic, jen bolest. Z ran na zádech mi tekly proudy krve. Ztrácela jsem vědomí. Chtěla jsem se už propadnout do temnoty.

Prásk!

Po téhle ráně jsem ztratila vědomí. To poslední, co jsem slyšela byl smích toho ichtila a Gilotiny.

***

Vklopýtala jsem do místnosti, která se za ty roky stala mým domovem a pokojem. Strávila jsem tu mnoho času než jsem "dospěla" a mohla se vydat zabíjet. Teď už jsem tu moc nepobývala, protože jsem byla věčně na cestách za zabíjením. Až budu doopravdy dospělá (v lidském měřítku) vydám se pracovat na vlastní pěst. Samozřejmě, že budu zabíjet, o tom není pochyb. Takhle to ovšem dopadá, když uděláte nějakou pitomost a necháte se unést. Moje záda byla zkrvavená. Zbičovali mě. Nedivím se jim. Porušila jsem totiž jejich pravidla. Když jsem se probrala z bezvědomí byla jsem ještě v té místnosti. Sama. Oblékla jsem se a šla do pokoje. Když jsem byla v místnosti rychle jsem přešla k posteli a lehla jsem si na břicho. Záda jsem nechala chvíli odpočinout. Po chvíli přišly "služebné". Já jsem je považovala za dobré přítelkyně, důvěrnice nebo něco jiného. Mohla jsem jim říct cokoli. Nemohly to použít proti mně, jelikož měly všechny tři zavázané jazyky. Řekněme, díky mně. Přinesly obvazy. Nádoba na vodu byla v koupelně. Koupelna byla i s vanou. Nechápu, proč tady jsou takové staromódní věci, když jsme v jednadvacátém století! Když mi čistily rány, povídala jsem si s nimi. "Jak se máte? Já se mám celkem fajn, zrovna mě zbičovali, protože jsem zabila nějakou nicku, která nás mohla zavést za tím magorem." A tak to pokračovalo. Jakmile odešly přešla jsem k velkému oknu. Zadívala jsem se na oblohu, která měla naoranžovělou barvu zapadajícího slunce. Záda mě bolela, ale nemohla jsem přestat pracovat. Ano, kápli jste na to! Má práce je zabíjení.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | E-mail | Web | 5. března 2014 v 17:51 | Reagovat

Boží! :3 Další! A chudák Alex... :(( Ami, okamžitě sem dej další. :D

2 Ellnesa Ellnesa | Web | 5. března 2014 v 18:43 | Reagovat

Madam Gilotina - jak výstižné, viď? A souhlasím s Camillou - Alex je chudák (přesněji: Sadistický chudák :-))! Jinak už jsem si to četla, ale tak znovu Ti připomínám, že je to super a že máš rychle napsat další... A ta poslední věta je skvělá!

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 5. března 2014 v 20:06 | Reagovat

Boží:3 Madam Gilotina.. to se mi líbí:D
Mimochodem, ty jsi četla ve stínu Gilotiny? tak mě napadlo:D

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 6. března 2014 v 10:43 | Reagovat

Madam Gilotina. Když jsi to jméno zmínila, tak jsem si poprskala obrazovku :D
A Alex je chudák. Bičování? Děláš si srandu?! Bylo mi úzko za ni. Jauvajs.

5 Kačíí Kačíí | Web | 6. března 2014 v 15:24 | Reagovat

Zbičovali ji..?? Auu... chudák, ale když neposlechla :-D  :-D  :-D Nádherná kapitola, chci další :-D  :-D

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 6. března 2014 v 15:36 | Reagovat

První myšlenka na konci- Patří jí to! :D JE to dost dobrá povídka, jiný styl, než jsem u tebe zvyklá, což je velký plus. Ta postava mě fascinuje a znechucuje zároveň. Jak si normálně otevřeně přiznává, že má ráda zabíjení, to je... prostě dobrý. Už se těším na další kapitolu :-)

7 Wiky Dream Wiky Dream | E-mail | Web | 6. března 2014 v 15:36 | Reagovat

brutální... :-D :-D ale jako vypadá to hodně zajímavě, už se moc těším na další kapitolu, něco takového se jen tak nevidí..
Jinak to poslední věta je luxusní, dostala mě :-D :-)

8 Calla Calla | Web | 6. března 2014 v 16:29 | Reagovat

Hustý! :D Úžasná kapitola! Chudák Alex. Nevím proč, ale to bičování jsem prožívala společně s ní. :D Moc moc moc se těším na další kapitolu!

9 Fie§ta Fie§ta | E-mail | Web | 6. března 2014 v 18:56 | Reagovat

Oh! Tak to je krutý.
Fakt souhlasím se všemi, chudák Alex. Jau! Vypadá to fakt ohromě zajímavě. Vidím, že Alex je průšvihářka, jako já :D

10 Ami Ami | E-mail | Web | 6. března 2014 v 19:05 | Reagovat

[1]: Ale žádnej chudáček! Pěkná mrcha! :D

[2]: Já vím!

[3]: Jj, četla! A bylo to děsně úžasný!

[4]: Co pořád máte s tím chudákem :D Kdyby jste věděly :D

[5]: Neposlechla - slabý slovo! A díky!

[6]: Díky! Mně zase moc nepříjde, že by jsem to psala nějak moc jinak. Pravda - píšu to z pohledu mrchy atd.

[7]: :-D Díkes!

[8]: Hustě! To se mi u Tebe a u ostatních taky stává :-D

[9]: OMG! To jsem netušila, že to bude mít takový ohlas! Jinak díky!

11 Katie Katie | Web | 7. března 2014 v 11:22 | Reagovat

Ze začátku pro mě trochu zmatené =D Ale pak to šlo. =) Je to první kapitola, tak je jasné, že toho moc nevíme. =)No jsem zvědavá na další díl.

12 Kikča Kikča | E-mail | Web | 7. března 2014 v 11:49 | Reagovat

Pěkné... nestihla sem to přečíst celý (škola) ale fakt pěkný :D

13 Milenne Milenne | Web | 7. března 2014 v 12:45 | Reagovat

Páni, povedené, líbí se mi to a těším se na další!!! :)) :D

14 Lilly Lilly | Web | 7. března 2014 v 13:55 | Reagovat

Páči sa mi príbeh z pohľadu zabijaka :D Je to iné ako stále sledovať tú dobrú hrdinku, ktorá sa snaží zachrániť svet. Veľmi pekné, som zvedavá, čo bude ďalej :-)

15 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 7. března 2014 v 18:08 | Reagovat

OMG!! I love it :33333

16 Joss Joss | E-mail | Web | 8. března 2014 v 7:27 | Reagovat

Wow, tak toto vyzerá v skutku zaujímavo, už len ten samotný začiatok mal dosť zvláštny spád a teším sa na pokračovanie, som zvedavá, čo bude v ďalšej kapitole, pretože tento začiatok (aj prológ) boli úžasné kapitoly. :)

17 Zoey Zoey | Web | 8. března 2014 v 17:00 | Reagovat

OMG a ta poslední věta :-D Vážně to je úplně úžasně napsaný, AMI TY JSI TA NEJTALENTOVANĚJŠÍ HOLKA CO SVĚT VIDĚL !!!!!
Bože já tu povídku miluju! Chudák Alex, a Madam Gilotina je teda potvora :D

18 Xanya Xanya | Web | 8. března 2014 v 18:04 | Reagovat

Madam Gilotinu nesnáším :-D ale ta přezdívka je boží xD
Miluju tuhle povídku,hejbni si s další :D

19 Odetta Odetta | E-mail | Web | 9. března 2014 v 14:58 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. Myslím, že se tady ještě ukážu ;-)

20 Violett Violett | Web | 19. března 2014 v 20:21 | Reagovat

Wow! Moc dobré má kamarádko :33 Jsem ráda, že si TY začala psát něco nového, protože píšeš skvěle :D

21 Kai Kai | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 22:24 | Reagovat

Jak dokážeš dát tolik děje a pocitů do takového kousku?? :D Já bych na tohle potřebovala minimálně tři kapitoly, abych toho řekla co ty a navíc bych nevymyslela nic takového - miluji démony, ale Alex mi (asi jako jediné tady) moc líto není, každopádně doufám, že se z ní vyklube nějaká kick-ass postava a že najdou toho magora :D

22 Ami Ami | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 8:33 | Reagovat

[21]: No, já bych někdy byla docela ráda, abych to měla rozsáhlejší - tak jako autoři knih! Ty mají jednu kapitolu klidně na 12 stran :D Ale moc mi to nejde a vždycky skončím na malém kousku a tak!
A stou lítostí (ale pšššt!) - já Alex nelituju a ani jsem nechtěla, aby ji litovaly! Já chtěla nějakou pořádnou mrchu :D

23 Kai Kai | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 0:10 | Reagovat

[22]: Ooo, tak takhle jsem ji pochopila :D No vidíš :) A podle mého (když se podíváš na mou povídku stopy do duše, kde mám prostě roztahanou kapču vždy minimálně na 5 A4) jsou na blogu lepší kratší kapitoly, lidé je pak víc čtou :D Ale stejně o blogování nic nevím, neumím to a nikdy umět nebudu, takže konečný úsudek nechám na tobě :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama