Psáno Magií||3. kapitola

18. května 2014 v 17:26 | Ami |  Psáno Magií
Lidi!
Já na to tak trochu zapomněla :D Ell to udělala trochu jinak, takže je to z pohledu Lucy i Pen!


3. kapitola

Lucy, Londýn - 24.7.
"Mami, nemáš dýňová semínka?" Zakřičela jsem, když jsem sbírala schody do kuchyně. "Pročpak, broučku?" Zeptala se matka ustaraně a já si jen ukázala na cukající oko. Matka omluvně zavrtěla hlavou a já si hlasitě povzdychla. Tušila jsem to, mamka měla na dýně alergii. Proto jsem již měla na sobě černou mikinu s obrázkem lebky se sluchátkama, což přišlo mému tátovy vždy ohromně výstižné. A ani nyní mě toho neušetřil. "Jé, my máme v rodině jasnovidku, ale nemusela jsi nám hned prozrazovat, jak budeš vypadat za pár let!" usmíval se na mě od stolu. Hodila jsem po něm lehce vražedný pohled. To vyvolalo jeho hlasitý, upřímný smích. Mamce jsem řekla, že si pro ty dýňová semínka skočím a ona mi do ruky vrazila kus papírku a bankovku. Přikývla jsem a ze stolu ukradla kousek tvarohového závinu. Nikdy jsem nepochopila mámino nadšení pro tvarohové záviny, které ovšem měla skvělé. Za chvíli již jsem vybíhala z našeho malého řadového domku do normálního deštivého rána. Dotěrné kapky mi bubnovali o bílý deštník pokrytý drobným černým vzorem. Do mého oblíbeného supermarketu to sice nebylo zrovna kousek, ale já se i v deštivém počasí ráda prošla. A navíc, dnes jsem tam šla s důležitým úkolem - koupit si dýňová semínka! Bydlela jsem v ulici Garden Mews, což bylo kousek od Hyde parku, který jsem si zamilovala. Bankovku jsem měla spolu s nákupním seznamem v kapse mikiny. Dneska vážně nebylo nejtepleji. Déšť byl v Anglii obvyklý, takže jsem na něj byla docela zvyklá. Nevadil mi, jako jiným. Například mojí sestře. Byla o dva roky starší a odešla studovat do Francie. Právě kvůli tomu dešti. Zabraná do svých myšlenek jsem nakonec vytřepala z deštníku vodu a vstoupila do obchodu. Od pultu se na mě usmívala silnější hnědovlasá paní s malýma očima, která mě již dobře znala. Kývla jsem na ni a zmizela v oddělení pečiva. S pytlíkem rohlíků, hladké mouky, kakaa a balíčku čokolády jsem spěchala pro ty svá dýňová semínka. Vzala jsem ty nejlevnější a zamířila k již zmíněné usměvavé ženě.
"Jsem doma!" zavolala jsem, když se za mnou zaklaply dveře. Deštník jsem spořádaně smotala a pověsila na tmavý věšák v rohu předsíně. Ten se nebezpečně zakymácel, ale já ho ignorovala. Tenisky jsem uklidila do botníku a oklepala i ze sebe vodu. Připadala jsem si u toho jako pes. Na kuchyňskou linku jsem položila igelitku s nákupem a odcizila svoje dýňová semínka. Bylo něco po deváté, já se rozhodla dát si hodinu pravidelného lenošení/dospávání. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem se podívala na Chat. Po chvíli krátkého povídání s Pen, která byla již kupodivu na PC, do pokoje vešel můj táta. "Nezapomnělas doufám, že jedeme na Wimbledon?" zeptal se a já zavrtěla hlavou, jakože nezapomněla. Ale ve skutečnosti se mi to dočista vykouřilo z hlavy. Taky jsem se zabývala daleko důležitějšíma věcmi. Například mými záludnými vibracemi.

Penelope, Oxford - 24.7.
Otevřela jsem chat a hledala jsem někoho, se jménem Lucy. Našla jsem jí za chvíli a začala jsem si s ní psát. Potřebovala jsem se někomu svěřit, a ten někdo byla Lucy. Než jsem něco stihla odeslat, předběhla mě Lucy.
LUCY: Ahojky!
JÁ: Ahoj, Lucy!
LUCY: Začínám mít pocit, že se se mnou něco děje…
JÁ: Hm a co?
LUCY: Začínám cítit nějaké… Ach ne, to je táta, jedeme na Wimbledon!
JÁ: :D Wimbledon? :D To je vtipný! A.. Mohla bych ti něco říct?
Čekala jsem snad deset minut na odpověď, která nepřicházela. Úžasný! Zaklapla jsem notebook a šla si lehnout na postel. Žuchla jsem tam a zavřela oči. Bylo to příjemné! ,,Penelope!" To nemám ani pět minut pokoj! Otevřela jsem znuděně a otráveně oči. S naštvaným ufouknutím vzduchu jsem se postavila na nohy a pomalu se začala přemisťovat dolů do kuchyně. Sešla jsem schody a cestou z nich jsem pořád dokola nadávala. Napochodovala jsem do místnosti a nasupeně se postavila před muchlající se "rodinku". Bože! "Ehm, ehm…" Zakašlala jsem na znamení, že jsem tady. Máma přestala líbat otčína a zadívala se na mě. Zářivě se na mě usmála.
"Ahoj, zlato! Jak se máš," Zeptala se mateřsky. Ha, ha! Já jí prokoukla!
"Skvěle!" Zabručela jsem. Máma nakrčila obočí.
"Co ten pohoršený výraz?" Nakrčila jsem nos a sama pro sebe jsem se uchechtla. Než jsem stačila odpovědět, otčín se otočil a přejel mě pohledem od hlavy až k patě. Co je zas? "Proboha! Penelope! Co to máš na sobě?!" Nechápu, o co mu zase jde. Vždyť jsem měla na sobě jen…Ehm- oranžové tílečko s nápisem na prsou, který nesl: SEXY. Nohy mi obepínaly modré pumpky s kapsami, ve kterých jsem měla schovanou MP3 a v druhé sluchátka, které jsem většinou používala jen k mobilu. Na nohou jsem měla bílé ponožky a na nich jiskřivě žluté tenisy s tkaničkami s křiklavým odstínem zelené. Protočila jsem oči a už jsem se chtěla otočit, ale ten ničema mě zase okřiknul: "Penelope! Mluv se mnou!" Nasupeně jsem se nadechla. Už toho mám tak akorát dost. Nevydržela jsem to a tak, aniž bych se otočila, jsem na něj ukázala prostředníček. "Pen-" Začala zvýšeným hlasem máma, ale už ani ji nenechá ten... Nechtějte, abych byla sprostá! Už ani ji nenechá domluvit. "Mladá dámo! To už jsi vážně přehnala!" Zakřičel na mě. Pomalu jsem se přesouvala ke schodům, když v tom mě ten otčím chytil za zápěstí. Pokoušela jsem se mu vyškubnout, ale marně.
"PUSŤ MĚ!" Zařvala jsem na něj v zápalu boje. Pořád mě držel. Zápěstí mě začalo trochu pobolívat.
"Johne, opatrně…" Zašeptala prosebně máma. Trochu by mě zajímalo, co se mnou udělá. Myslím tenhle pitomec a pitomec je ještě slabé slovo!
"Neboj se, Emily," křiknul na mámu přes rameno. "Jenom jí dám rodičovskou lekci!" Zašeptal si pro sebe. A pro mě. Teď už jsme stoupali po schodech směrem k mému pokoji. Jakmile jsme došli ke dveřím, zeptal se:
"Kde je klíč?!"
"Co? Já nevím!" Teď už jsem taky křičela.
"Jak chceš, Penelope!" Houkl na mě a postrčil mě do pokoje. Vklopýtala jsem dovnitř a poté dopadla na postel. Otčín vkročil do pokoje a za sebou zavřel dveře. Z obýváku jsem ještě zaslechla mámin ustaraný hlas. On si ho přesto nevšímal a zabouchl. Posadila jsem se na posteli a čekala, co se bude dít. Otčín ke mně přišel a...
Plesk!
Na tvář mi dopadla jeho ruka, která tam jistě zanechala rudý otisk. Zvrátila jsem hlavu na stranu. "Ty…ty…" Zasyčela jsem. Otčín se na mě díval s povytaženým obočím. To by mě zajímalo, co na něm máma vidí! Než jsem se nadála, bylo tu to znovu.
Plesk!
Já ho jednou zabiju! Říkala jsem si dokola v duchu. Najednou se mi udělalo…divně. Ucítila jsem ty staré známé vibrace. Bože! Teď ne! Zadívala jsem se upřeně před sebe. Ani jsem nemrkla. Začalo se mi mlžit před očima a dlaně se mi začaly zároveň třást i potit. Divné! Dlaň mi začala rychle pulzovat. Čekala jsem, že z ní zase vyjde ten nějaký kouř, ale nic se nestalo.
Plesk!
To byla očividně poslední kapka. Nevědomky jsem roztáhla dlaň, z které vyšel kužel omamného, nafialovělého světla. Zírala jsem na svou ruku tak upřeně, že se mi vše začalo rozmazávat. Pořád ještě z mé dlaně prýštilo světlo, ovšem už slabě. Nevím, co se se mnou dělo po tom, ale pamatuji si, jak jsem jako smyslů zbavená udivené koukala na otčínovo tělo, které leželo na podlaze. Nejspíš byl v bezvědomí. Ta nafialovělá mlha, která vypadala jako světlo, nebo co to bylo, byla už pryč. Najednou se mi udělalo tak špatně, až jsem musela zavírat oči bolestí. V hlavě mi příšerně tepalo. Třásla jsem se zimou, i když v pokoji bylo přetopeno. Pomalu jsem se zhroutila. Jako ve zpomaleném záběru jsem šetrně dopadla do peřin. Než se mi zamlžilo definitivně před očima, moje poslední myšlenka patřila Lucy: Potřebuju tě! Lucy!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 18. května 2014 v 17:39 | Reagovat

Moc pěkná kapitola :O :-D

2 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 18. května 2014 v 18:17 | Reagovat

Ou! To bylo hustý ! Doufám že ho alespoň přizabila 3:DDD muhahahahaha

3 Zoe Zoe | E-mail | Web | 18. května 2014 v 18:25 | Reagovat

Tak to je drsný. Přemýšlím jako Nem. Musíš ho pořádně přizabít. Ten sviňák jeden! :-D Zaslouží si to! Jo a jinak, moc pěkná - měla bych říct hustě drsná - kapitola! :-D  :-D

4 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 19. května 2014 v 13:18 | Reagovat

Souhlasím s holkama:3 Přizabít!:D
Tohle je vážně hustádrsnáapěkná kapitola :D Jo a mezerník mi funguje!:D

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 19. května 2014 v 15:37 | Reagovat

Já už jsem to četla u Ell. Tak si můžeš přečíst tam, protože se mi to nechce celý psát znovu. Ale je to úžasná povídka! :-)

6 Calla Calla | Web | 19. května 2014 v 17:16 | Reagovat

Já bych toho otčíma nejraději...grrrrr.... Prostě by už nebyl! :DD Ale jinak hodně dobrá kapitola. :)

7 Xanya Xanya | Web | 20. května 2014 v 10:16 | Reagovat

No,Penelope to tou reakcí malinko přehnala,ale on ji zas nemusel hned mlátit. -.- Jsem zvědavá co se stane dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama